Současný režim bude dříve nebo později nahrazen opět demokracií, nebo otevřenou diktaturou. Budou-li mít naše děti štěstí, zažijí, co je demokracie. Že v ní žijí zastánci demokracie, odpůrci demokracie a ignoranti na společné hromadě a dělají si ze sebe navzájem legraci. Že v demokracii se dělají dobré i špatné věci, protože demokracie je permanentní soutěž mezi dobrými a špatnými věcmi. Že v demokracii jsou fanatičtí vyznavači dobra k smíchu.
Přechod, nebo spíše návrat k demokracii bude ovšem spojen s nepříjemným úkolem. Fanatičtí vyznavači dobra nejsou homogenní skupina, řada z nich jsou oportunisti, kteří využívají režimní atmosféru ve svůj prospěch a budou ve svůj prospěch využívat i demokracii. Pak jsou mezi fanatickými vyznavači dobra jedinci, kteří se do skupiny připletli z různých existenčních důvodů – hrozba ztráty zaměstnání, hrozba ztráty prestiže, ztráta orientace, apod. Takoví budou návrat k demokracii vnímat jako vysvobození. A třetí kategorií je hardcore – ortodoxní vymítači zla. S nimi bude spojen ten nepříjemný úkol. Kam s nimi ?
Jakékoli sparťanské řešení nepřipadá v úvahu. Musejí tu zůstat s námi. Nabízejí se tři možná řešení:
1. rezervace,
2. převýchova,
3. emigrace.
Umístit ortodoxní vymítače zla do rezervace je efektní řešení, ale není příliš efektivní. Riziko útěků z rezervace je příliš vysoké, neboť ortodoxní vymítači zla mají OCD – mají nezvladatelné nutkání udílet rady.
Převýchova ortodoxních vymítačů zla je náročnější řešení. Museli bychom je udržet v učebnách a mít velmi, velmi trpělivé učitele. Kdo z nás by za katedrou vydržel jeden den, obdržel by Nobelovu cenu za trpělivost.
Ideálním řešením je emigrace ortodoxních vymítačů zla, a to nucená, pokud by odmítli odejít dobrovolně. Emigrací bychom zabili dvě mouchy jednou ranou: vyčistili bychom si vlastní vzduch a učinili vduch nedýchatelným v cílové destinaci, například v Bruselu.