Ještě stále si užíváme anonymity internetu. Oceňme to s každým svým příspěvkem, s každým svým komentářem, s každým svým (dis)lajkem. Protože nad internetovou krajinou se začíná smrákat, a nejsou to mračna ledajaká. Mračny generované blesky nám mohou setsakra popálit kůži.
Anonymita je velice specifický institut. Anonymita není zakotvena v žádném zákonu, v žádné vyhlášce, v žádném nařízení. Definice anonymity tedy není jednoznačná, každý si můžeme vytvořit svou vlastní definici anonymity. Za hradbou námi vytvořené anonymity se můžeme schovávat, a to až do chvíle, kdy naše definice narazí na jinou definici a v souboji s ní prohraje. Hradba naší anonymity se pak rozpadne jako domek z karet a zůstaneme stát ve světle reflektorů, které prosvítí i naše oblečení. Zůstaneme stát nazí, jak nás pánbů stvořil.
Nebudeme si nalhávat, že máme tělo Adonise či Afrodity. Uprostřed náměstí bychom se nesvlékli ani za milión. Koneckonců, můžeme si své odhodlání vyzkoušet, až přijde nabídka. Drtivá většina z nás se bude alibisticky dovolávat paragrafu výtržnictví či ohrožování výchovy dítěte. Pod záminkou hrozby trestního stíhání odmítneme vystavit své neforemné až ošklivé tělo zrakům veřejnosti. Proto je až neuvěřitelné, kolik z nás se již na internetu svléká. A to jenom proto, že si myslíme, že jsme kryti anonymitou.
Éra anonymity skončí, hned jak bude anonymita zákonně definovaná. Vezměme jed na to, že právně definovaná anonymita bude postavena na výjimkách. Tj. na tom, komu nebude ze zákona naše identita skryta. Nevznikne databáze neforemných až ošklivých těl, ale zcela jistě vznikne databáze neforemných až ošklivých myslí.
Užívejme si se svou ošklivou myslí anonymity internetu, dokud to jde.