„Bezbřehý individualismus nás odtrhává od kolektivního rozhodování a osobní odpovědnosti do stále menších kolektivů, kde se teprve cítíme jisti sami sebou a kde se hlavně scházíme s lidmi stejných názorů, kde může zaznít náš hlas, i když nemáme co říct.“
(Leo K., 15.7.2024)
Je to hezká myšlenka, i když trochu zavání sebekritikou. Kdybychom měli co říct a současně zazníval náš hlas mimo kolektiv lidí stejných názorů, to by byla teprve krása. Takových lidí jsme pár poznali – nebyli mezi svými, a přesto okolí ztichlo, když promluvili.
Udělejme si inventuru – kolik žijících lidí známe, u kterých ztichneme, přestože s nimi nesouhlasíme ? Jednoho ? Dva ? Nebo žádného ?
Příliš mluvíme a málo posloucháme. Tak na chvíli zmlkněme a zaposlouchejme se…