Mistry na výklad snů byli Sigmund Freud a Alfred Adler. Nechceme mistrům fušovat do řemesla, ale na jednu věc mistři zapomněli.
V okamžiku probuzení víme, že sen končí. Předěl mezi snem a realitou trvá maximálně několik vteřin. Přirozená lidská potřeba dosnívat sny, zvláště ty, které nám byly příjemné, se vyvinula v techniku takzvaného lucidního snění, které dokáže sen prodloužit na minuty, ve výjimečných případech až na hodiny. Teorie lucidního snění nepočítala s případy, kdy jedinci setrvají v režimu lucidního snění.
To se stalo. Freud s Adlerem netušili, jak niternou máme potřebu porazit Rusko. Setrváváme v lucidním snění, protože se nám v REM fázi nepodařilo vztyčit vlajku nad Kremlem. Ráno opustíme postel, ale sen je stále s námi. Zdánlivě jsme při vědomí, trefíme do parlamentu nebo do televize, umíme si otevřít dveře a ústa, ale neopustli jsme prostředí vlhkého snu. Jsme lucidní.
Protože naše existence připomíná zombický stav, vžilo se pro nás označení „lucidie“. Nejsme mrtví a nejsme živí. Jsme lucidie.