Když sýkorka usilovným zobáním vyhází část zrní z budky, slétne pak na zem, aby vyházený zbytek dohledala. Nenapadne ji hledat vyházené zrní jinde. Ačkoli má pták dvoutisíckrát menší mozek než člověk, respektuje fyzikální zákon padajícího zrna.
Když člověk instaluje větrné elektrárny po celé zemi, dál očekává větry, které rozeženou temné mraky nad jeho hlavou. Nenapadne ho, že vítr už spotřeboval. Ačkoli má člověk dvoutisíckrát větší mozek než pták, nerespektuje fyzikální zákon zachování (větrné) energie.
Větrná energie nám bude chybět. Přeměníme ji v elektrickou energii, ale ta mraky nerozežene – v tom skutečném smyslu, jakož i v tom přeneseném slova smyslu. Budeme hledat další energii, která tuto práci vykoná. Ta existuje pouze ve vesmíru (kde je pro nás nedostupná) nebo pod zemí (kde je pro nás fuj). Temné mraky se budou stahovat a temnět. Sýkorka se na to bude z budky dívat a nevěřícně kroutit hlavou.
Bude muset přijít nový typ člověka, který nebude mít nutně tak velký mozek, ale bude umět ho používat.