Ahmedovi bylo jasné, že vyhraje ten, komu patří zem. Zem ve smyslu půda. Proto nebylo překvapením, že drtivá většina peněz směřovala do nákupu pozemků, nikoli do nákupu zbraní. Masívní přesuny ve vlastnictví půdy byly zahájeny.
Taktika, ač nevyslovena, byla zřejmá: máte-li k dispozici více peněz než stát, na jehož území operujete, politika státu vás přestane zajímat.
Jedná se o starou čínskou techniku – k rozkolísání soupeře využít jeho vlastní hmotnost. Pak stačí mnohem menší síla, kterou je nutné vyvinout k jeho poražení. Hmotnost soupeře vykoná své. Je-li síla státu založená na penězích, k rozkolísání státu lze využít množství peněz. Stačí mnohem menší objem peněz, které je nutné pustit do oběhu, než má stát, aby vykonaly své. Je-li k dispozici dokonce více peněz než má stát, souboj má předem jasného vítěze. Česká reublika tuto situaci, přikrytou morálními imperativy, zažila v devadesátých letech a zažije ji znovu, tentokrát přikrytou existenciálními imperativy.
Ahmed nepochyboval, že bezpečnostní složky státu monitorují změnu situace a byl úpřimně zvědavý, jak se pokusí nebezpečnou hmotnost státu alespoň snížit.