Každý mocný politik má jen tolik respektu, kolik mu ho sami dáme. Tato přímočará pravda ovšem nevede stejně přímočaře k závěru, že politik bez respektu ztrácí moc. Dnešní politická garnitura je učebnicovým příkladem, jak nelineární je závislost mezi respektem a mocí.
V minulém režimu měli politici moc bez respektu. Moc byla zajištěna stranickou knížkou a láskou k Sovětskému svazu. Pak nám byl režim změněn s příslibem, že moc politiků se bude odvíjet od respektu. Záhy jsme zjistili, že závislost moci na stranické příslušnosti byla nahrazena závislostí moci na penězích. Za desítky let jsme měli možnost poznat desítky politiků, a ruku na srdce, kolik z nich mělo náš respekt ? Jasná stranická linka byla nahrazena nejasnou bankovní linkou, ale respekt zůstal tam, kde byl – v koutě. Přesto –
Přesto přišla nová kvalita. Nová kvalita spočívá v tom, že začínáme přemýšlet – a začínáme odhalovat – kdo má skutečnou moc. Jsou to politici ? Ale kdeže !
Neútočme na politiky, že mají nezaslouženou moc bez respektu. Politici jsou pouze výkladními skříněmi. Útočme na ty, kteří výkladní skříně designují. Útočme na designéry výkladních skříní. Závislost moci na stranické knížce byla nahrazena závislostí moci na bankovní knížce, ale politici nejsou těmi, kdo ovládají bankovní toky. Politici jsou pouze těmi, kdo zamlžují cesty peněz v bankovních tocích. Hádky při porcování státního rozpočtu jsou mlhou nad kanálem.
Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Ukažme prstem na libovolnou věc a zeptejme se, komu patří. Komunisté by řekli, že patří lidu. Dnešní mocní by přes mluvčího vzkázali, ať sklapneme.