Chceme být připojeni. Znemožňuje-li nám někdo připojení, bouříme se a vykřikujeme neslušná hesla. Jen když jsme připojeni, žijeme; jsme-li násilně odpojeni, strádáme. Dokonce se v případě odpojení i léčíme z nezdravé závislosti na připojení. Je otázkou času, kdy začneme na odpojení umírat. Krev v žilách nám koluje jen tehdy, když jsme on-line. Máme nezadatelné právo být připojeni. Co se to tedy proboha děje ? Co je to za šílenost: „right to disconnect“ ?
Navykli jsme si, že z bruselské centrály k nám přicházejí jen samá pozitiva a životní jistoty. Najednou nám bruselští úředníci předkládají právo být off-line ! To není žádné pozitivum, ani životní jistota.
(The right to disconnect refers to a worker’s right to be able to disengage from work and refrain from engaging in work-related electronic communications, such as emails or other messages, during non-work hours.)
Živí-li nás práce, založená na elektronické komunikaci, jako jsou emaily nebo jiné zprávy, máme se dožadovat práva být odpojeni od této práce mimo pracovní dobu. Údajně si tímto zákonným vyvážením pracovní a mimopracovní činnosti uchováme duševní zdraví. Možná se i přestaneme bouřit a vykřikovat neslušná hesla.