Poslání je bezúplatné.
Jsme-li někam posláni, tj. jsme-li poslanci, máme poslání mluvit a obhajovat zájmy posílajících. Nejsme zaměstnanci posílajících, kteří by nás měli za poslání platit. Máme poslání a poslání je bezúplatné.
Toto není samoúčelná a zbytečná filipika. Bezúplatnost poslání má obrovský skrytý rozměr. Současný poslanecký úplatný systém činí rozhodování poslanců nesystémovým. Zaměstnanci se rozhodují v zájmu zaměstnavatele. Poslanci se rozhodují v zájmu toho, kdo je platí. Proto je možné paradoxní prohlášení: Jsme tu proto, abychom činili i nepopulární rozhodnutí. Poslanci tu jsou ovšem proto, že mají poslání, nikoli proto, aby popírali svoje poslání.
Bezúplatné rozhodování je autentické. Jsme-li za své rozhodování placeni, je naše rozhodování pokřiveno zájmy platícího. V naší poslanecké sněmovně se může teoreticky angažovat až 200 platících. Neznáme jejich jména, neznáme jejich zájmy, víme o nich jen to, že mají peníze. Moc platících je skrytá, tudíž nepostižitelná.
Dosáhneme-li bezúplatnosti poslání, respektive vrátíme-li poslání jeho přirozenou bezúplatnost, bude poslanecký systém krystalizovat. Do té doby bude poslanecké prostředí amorfní směsicí skrytých zájmů.
Zdánlivě samoúčelná filipika ústí v praktický návod pro naše posílání. My bohatí nejsme asociálové.
Z toho mi jde hlava kolem!