Zrušení hotovosti je jeden krok z vícekrokového pochodu za stvoření nového člověka. Vnímáme-li tento krok samostatně, nacházíme řadu pozitivních argumentů ve prospěch zrušení hotovosti. Snadno vyvracíme protiargumenty zastánců hotovosti a považujeme je buď za blázny nebo za osoby, stojící mimo realitu. Protože nevidíme celý řetěz všech kroků, netušíme, jakým novým člověkem budeme na konci řetězu (v tomto případě je slovo „řetěz“ opravdu namístě).
Společnost Euronet, která nabízí správu bankomatů, zcela jistě nelze podezírat z podpory zrušení hotovosti. Pokud by byly zrušeny hotové peníze, nebylo by potřeba bankomatů. Nebylo-li by potřeba bankomatů, nebyla by společnost Euronet. Proto nepřekvapí, že průzkum, který si společnost objednala u agentury STEM/MARK, říká toto:
„Minimálně čtvrtina Čechů tedy nedá na hotovost dopustit a vždy ji preferuje před platbou kartou.“
Každý čtvrtý z nás máme v peněžence bankovky a mince. Odvážně můžeme říct, že každý čtvrtý z nás máme povědomí o jednom kroku z vícekrokového pochodu. Nejspíše nás bude méně, neboť mnohdy platíme v hotovosti z donucení (viz cedule „Karty nebereme ! Jen platby v hotovosti !“), ale i tak je nás dost. Až dojde k referendu o zrušení hotovosti, kdy bude účast jako obvykle hluboko pod 50%, máme šanci poslat povinnost digitální měny do háje.
Jen ať si kartami, mobily či hodinkami platí ten, kdo chce, do jeho svobodného rozhodnutí mu mluvit nebudeme. Naopak očekáváme, že on nebude mluvit do našeho svobodného rozhodnutí platit hotovými penězi.
Naším svobodným rozhodnutím je rovněž nebýt novým člověkem na zatraceně krátkém řetězu.