Častokrát sami sebe ujišťujeme, že máme demokracii. Nemáme. Demokracie není stabilní stav a to, co není stabilní, nemůžeme mít.
Tak jako nemůžeme mít nestabilní radionuklidy nebo nestabilní sloučeniny, nemůžeme mít ani nestabilní demokracii. K demokracii se stále jen přibližujeme, takzvaně demokratizujeme. Demokratizace znamená, že přeměňujeme věci nedemokratické ve věci demokratické. Zářný příklad demokratizace aktuálně poskytuje zemní plyn.
Nedemokratický ruský plyn totiž teče nejprve do Číny a do Íránu a do Turecka, kde se nedemokratický ruský plyn demokratizuje. V nádržích se promíchává tak dlouho, až se nedemokratický ruský plyn zdemokratizuje. Teprve poté putuje dál do Evropy jako demokratický čínský, íránský a turecký plyn. Technologie demokratizace ruského plynu je poměrně sofistikovaná, z čehož vyplývá poměrně vysoká cena demokratizace. Plyn, proudící do Evropy, je tudíž drahý, ale demokratický.
Když demokratický plyn doproudí do naší kuchyně, uvaříme si na něm vejce. Kdybychom vejce vařili na nedemokratickém plynu, neuvařila by se, nebo by se uvařila špatně. To si určitě nepřejeme, jíst neuvařená nebo špatně uvařená vejce. Proto musíme vejce vařit výhradně na demokratickém plynu.
V tomto máme jasno. Jedině tak se přibližujeme ke stabilnímu stavu.
Otázkou zůstává, jestli to správně chápou i politici, když nemají vejce.