„Wir erleben gerade eine Pandemie der Ungeimpften.“
(Jens Spahn, 25.8.2021)
Jsme-li všímaví, zaznamenali jsme, že narůstá agresivita očkovaných vůči neočkovaným. Do korektní politické řeči se to promítá ve vyjádřeních typu: „V současné době zažíváme pandemii neočkovaných.“
Jsme-li očkovaní, nemusíme si vlastní agresivitu ani uvědomovat. Jsme hnáni dobrým úmyslem pomoci lidstvu zbavit se nějaké nemoci. Nemusí se jednat přímo o covid, ale o libovolnou infekční nemoc. Náš spasitelský přístup hodnotíme jako pozitivní věc. Neočkované osoby prostě mezi sebou nesneseme.
V českých poměrech se pak projevuje naše povaha – chcípla-li mi koza, ať chcípne i sousedovi. Jsem-li naočkovaný, ať se naočkuje i soused. Forma prosazení tohoto přístupu již získává obrysy:
„Bei uns in Deutschland sehen wir ja schon bei der Frage, ob Ungeimpfte in Quarantäne weiter ihren Lohn bekommen sollen, welche Spannungen da entstehen.“
(Jens Spahn, 23.9.2021)
Napětí z otázky, zda by neočkovaní měli nadále pobírat mzdu, bude uvolněno rozhodnutím, které se nám možná nebude líbit. Protože možná mzdu nedostaneme.
A protože pandemie (očkovaných i neočkovaných) je politika, mohli bychom si připomenout, pro co jsme cinkali klíči: že politika do práce nepatří. Jinak nám hrozí opět vznik závodních buněk a prověrkových komisí.