Sálim si balil osobní věci na cestu do Norimberku. Norimberk nebude cílové místo, v průběhu cesty dostane přes satelit nové souřadnice a směr jízdy tak změní možná několikrát, než dorazí do skutečného cíle. Znovu se uvidí se všemi evropskými emisary.
Sálim spekuloval, proč velení podstupuje riziko, spojené se soustředěním operativců do jednoho místa, neboť tato cesta nebyla dlouhodobě plánovaná. Jako důvod vyloučil očekávanou a zpravodajsky déle než rok pokrývanou afghánskou situaci, která nebude mít bezprostřední vliv na prováděné úkoly. Muselo se stát něco daleko závažnějšího, co vyžaduje osobní kontakt a koordinaci činnosti napříč Evropou.
Sálim byl zvyklý na to, že zpravodajské analýzy byly velmi přesné. Z žádné z nich nevyplývala potřeba uskutečnění koordinační schůzky. V pozadí mohl být únik informací z některých složek amerických, izraelských nebo ruských zpravodajských služeb, které pracují na vlastní pěst. Mohlo také dojít ke konfliktním operacím těchto služeb, v jejichž důsledku vždy dochází k personálním zemětřesením a ke ztrátě informačních kanálů. V takových případech jsou nezbytné zpravodajské korekce na základě informací z pole. Od toho tu jsou lidé jako Sálim.
V tom případě bude muset chybějící místa na zpravodajské mapě pokrýt svými poznatky z České republiky. Pomyslně si procházel registr ve své hlavě a řadil si informace podle důležitosti. Relevanci informací pak zjistí až na místě.
Nejhorší předpokládaný scénář se týkal možnosti přerušení spolupráce mezi zpravodajskými službami, což by naznačovalo přípravu na válku. Do hry mohla vstoupit také čínská nebo íránská tajná služba. Sálim podvědomě sevřel pěsti, doufaje, že nemá pravdu.