Všimněme si, jak nové verze viru získávají geografické pojmenování – britská verze, jihoafrická verze, brazilská verze, atd. Verze jsou pojmenovány po státu, ve kterém se informace o verzi poprvé dostaly na veřejnost. Jako by veřejnost nezajímala povaha viru, nýbrž jeho umístění. Může se jednat o komunikační zkratku, ale tu my nebereme, protože nejsme hloupí.
Malá odbočka: místo termínu „mutace“ je vhodnější používat termín „verze“, neboť mutace podléhá jasným pravidlům genetiky, zatímco pravidla, jimiž se řídí změny koronaviru, neznáme a učíme se je za pochodu. A pochod se to bude delší a útrpnější než pouť Ježíše pouští.
Je pozoruhodné, že autority, jež se nám pokoušejí interpretovat realitu, se neptají, proč jedna verze se objevila ve Velké Británii, jiná se objevila v Jihoafrické republice a jiná zase v Brazílii. Jelikož se neptají, nedostanou odpověď ani na zásadnější otázku, kolik verzí již existuje a kolik jich ještě vznikne, s kolika verzemi budeme nakonec a navěky žít. V tu chvíli totiž přichází ke slovu kombinatorika a její variace, kombinace a permutace. V tu chvíli nám začne tuhnout krev v žilách.
Je nám podezřelé, že navzájem blízké osoby neonemocní stejnou verzí koronaviru, ač bychom to očekávali. Anebo onemocní jeden a druhý nikoli. Můžeme obdržet vysvětlení, že každý z nás máme jinak vyzbrojený imunitní systém. S tímto vysvětlením se však nespokojíme. Onemocníme-li chřipkou, nám blízké osoby onemocní stejným virem chřipky. To pro koronavirus neplatí.
Otevírá se tu prostor pro teorii, že existuje, či bude existovat 7,7 miliard verzí koronaviru.
Neexistuje britská verze, ale bristolská verze, bedminsterská podverze, argusroadská podpodverze číslo popisné xy. Neexistuje jihoafrická verze, ale durbanská verze, westvillská podverze, nevillroadská podpodverze číslo popisné xy, atd. Co osoba, to verze. Tato teorie nás nijak neuklidní, ale alespoň máme čas se seznámit se svou domácí osobní verzí. Můžeme se pak pochlubit, že nikdo jiný takovou verzi nemá.