30.12.2019 20:39 PROGRAMÁTOŘI
V Praze je nyní téměř 500 dopravních semaforů. Na frekventovaných místech jsou desítky semaforů, které nám řidičům usnadňují průjezd s minimální mozkovou zátěží ve dvoustavovém režimu červená-zelená. Riziko zmatečného chování se výrazně snižuje. Co by se stalo v případě výpadku elektrického proudu a nutnosti pro nás sledovat značky s tvarem křižovatek, lze předvídat – zvýšené nároky na naši mozkovou aktivitu by nepochybně vedly ke zvýšenému počtu havárií a k následnému kolapsu dopravy.
Fungující semafory zvyšují naši sebejistotu. Psychicky snáze zvládáme nájezd do složitých dopravních uzlů, protože víme, že zelená nás z uzlu bezpečně vyvede. Někdo systém semaforů v uzlu naprogramoval tak, abychom to zvládli a v dopravním uzlu neuvízli. Spoléháme se na práci programátora, i když nic nevíme o jeho práci, o koordinovaném řízení, o signálním plánu, o metodě saturovaného toku nebo o fázových přechodech a mezičasech, a navrhnout koordinované dynamické řízení s pevnou délkou cyklu bychom nedokázali ani po megadávce sebevědomí. Přesto si troufáme a opovažujeme se.
Bolestí naší doby je, že si troufáme a opovažujeme se mluvit do věcí, kterým nerozumíme. Havárie, které tím způsobíme, nás nezajímají.
Někteří z nás se například snažíme naprogramovat chod státu. Naším (signálním) plánem je odvolání předsedy vlády. Metodou saturovaného toku navrhneme koordinované dynamické řízení s pevnou délkou cyklu a předpokládáme vytvoření dvoustavového režimu s minimální mozkovou zátěží. Všem oznámíme, že červená je s Babišem a zelená je bez Babiše. Na každé křižovatce si počkáme na zelenou a doufáme, že nevypadne elektrický proud.
Takhle jednoduché to máme, hlavně neuvíznout. Programujeme a spoléháme se při rozhodování na dvoustavové rady, které nám usnadní průjezd životem. Havárie, které tím způsobíme, nás nezajímají.