1.3.2019 20:02 KDO VSTANE Z POPELA
I po téměř čtyřech letech jsem stále optimista. Stále věřím, že to bude lepší. K odůvodnění své víry (odůvodňovat víru je mimochodem nesmysl) mám příměr:
Občas se díváme na americké sci-fi filmy a držíme palce hlavním kladným hrdinům (kteří s našimi palci přežijí) a posmíváme se hlavním záporným hrdinům (kteří s našim posměchem dopadnou zle) a nevšímáme si řady podružných postav (o kterých díky našemu přehlížení nevíme nic). Například hlavní kladný hrdina, honící po ulicích hlavního záporného hrdinu, ho nedostihne, ale během honičky postřílí dvacet podružných postav. Pesimisticky připouštím, že v reálné budoucnosti hlavním kladným hrdinou nebude ani jeden Čech, Moravan či Slezan. Méně pesimisticky připouštím, že v reálné budoucnosti hlavním záporným hrdinou nebude ani jeden Čech, Moravan či Slezan. Zato v táboru podružných postav bude češtiny znít dost.
Přestože se velmi rádi a zhusta identifikujeme s hlavními hrdiny (ať už s kladnými či zápornými), taková budoucnost nás nečeká. Při proběhnutí hlavního hrdiny budeme my, podružné postavy, zasaženi do hlavy, abychom předvedli efektní a pokud možno rychlé umírání a ukončili tak svoji životní roli. Co je na tom optimistického ?
Na otázku, jaký názor má na to, že naše společnost prochází morální krizí, že se zhoršují mezilidské vztahy a že dochází k rozpadu tradiční rodiny a oslabování střední třídy, odpovídá Jan Keller:
„Jsem v této věci velký optimista. Myslím si, že v žádném z indikátorů stavu společnosti, které jste uvedl, na tom nejsme o nic hůře než stará říše římská v dobách svého úpadku.“
(Jan Keller, 22.2.2019)
Římská říše se rozpadla, hrdinové byli pobiti a na troskách něčeho, co mělo vydržet navěky, vzniklo něco jiného, vitálnějšího.
Při každé garderobní zkoušce pro budoucí filmy berme výběr kostýmu pro kompars zodpovědně – sice na nás kamery a reflektory nebudou zamířené, ale když se šikovně nenecháme zastřelit, budeme to my, morálně ukotvená a heterosexuálně orientovaná střední třída, kdo vstane z popela.