27.2.2016 21:03 JAK UVĚŘIT (NE)SMYSLŮM
Zdál se mi sen, který přetrval až do probuzení a přešel z nevědomí přes podvědomí do vědomí. V tom snu jsem paradoxně dokázal odlišovat, co je reálné a existuje, od toho, co je nereálné a neexistuje.
Ráno jsem si sáhnul na rozpálená kamna a přesvědčil se, že jsou reálná a existují. Podle snu to už dělat nemusím. Mám vyvinutou schopnost posoudit i bez dotyku, zda rozpálená kamna existují.
Ještě včera bych pochyboval a spoléhal se na smysly. Pofoukal jsem si dlaň a rozhlédl se. Rozhlédl se pohledem člověka, který nyní ví. Věci reálné a existující byly plnobarevné a měly obrysy kreslené pevnou linkou, zatímco věci nereálné a neexistující byly zešedlé a po obrysu čárkované. Totéž se prokreslovalo i ve větách čtených a mluvených – něco bylo výrazné a znělé a jiné bylo šedé a přerývané.
Opatrně jsem si sáhnul na schody, přestože vjem mi říkal, že existují. Bál jsem se pádu. Před vrčícím sousedovic psem jsem raději rukou ověřil reálnost plotu. Na silničním přechodu jsem počkal, až mi nejen oči, ale i uši potvrdí, že zleva i zprava nic nejede. Přechod do reálného světa nebyl jednoduchý. Přestože mi smysly posílaly do mozku správné informace, hlava byla předpojatá a smyslům nevěřila.
Kvůli tomu mi obvykle půlhodinová cesta do práce trvala přes dvě hodiny. Pochopil jsem, že potřebuji trénink. Když jsem pochyboval, spoléhal jsem se na smysly, a nyní, když jsem se mohl spoléhat na smysly, jsem pochyboval. Musel jsem znovu uvěřit svým smyslům. Jedině tak bych se pohyboval sebejistě a bezpečně.
Našel jsem si přiléhavý tréninkový kurz „Jak znovu uvěřit svým smyslům“, zpracovaný podle Metodického pokynu MŠMT č. 14423/99-22 k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance, včetně doporučené literatury, osvětlující, jak smyslové vjemy správně vyhodnocovat. Trénink jsem absolvoval a nyní již můj mozek věří tomu, co mé oko vidí, a nezpochybňuje to, co mé ucho slyší.
K hmatovému vjemu prozatím nedošlo, ale jsem na dotyk s realitou skvěle připraven.