Podstatná jména představují 40% české slovní zásoby. To v případě, že jsme alespoň průměrně sečtělí (v opačném případě si vystačíme s vatou typu „prostě“, „jako“, „tentononc“ a podobně).
Věříme ve vlastní alespoň průměrnost až nadprůměrnost, proto si můžeme udělat statistiku naší řeči a nalézt svoje nejfrekventovanější podstatné jméno. Sledujme se po určitou dobu a výsledek se dostaví. Nebude to velké překvapení.
Když jsme se narodili, rodiče koupili kočárek na splátky. Když se narodil sourozenec, rodiče pořídili větší byt na hypoteční splátky. Když jsme nastoupili do školy, rodiče nám koupili aktovku a pastelky na splátky. Když jsme promovali, stařečci si vzali půjčku se splátkami, abychom mohli volně cestovat. Když jsme se stali světoobčany, pořídili jsme si na splátky fotoalbum, abychom oslňovali kamarádky. Když jedna z nich otěhotněla, na splátky jsme jí zařídili potrat. Když jsme konečně získali zaměstnání, spali jsme v podnájmu na splátky. Večer co večer jsme pročítali nabídky nemovitostí a těšili se, až si na splátky pořídíme dům za třicet miliónů. Prozatím to nešlo, neboť jsme museli zaplatit splátky za elektřinu a internet. Mezitím jsme si v bazaru koupili ojetou fordku na splátky, ale – ale brzy, už brzy coming soon to our life (mortgage je něco o mordování, tak to přejmenujeme na libozvučnější lovedance).
Zavčas bychom si v pohřebním ústavu měli zajistit pohřeb na splátky.
Je to jasné – naše nejfrekventovanější podstatné jméno je „už brzy“. Není to sice až tak úplně podstatné jméno, ale furt je to lepší než „tentononc“.