Jsme malý národ. Představme si, že uprostřed náměstí je Něco a my stojíme v kruhu okolo náměstí a tu Věc pozorujeme. Všichni pozorujeme stejnou Věc a každý z jiného úhlu. Všichni se díváme na stejné Něco a každý vidíme Něco jiného. Ta Věc je Realita a každý z nás na ni máme jiný názor. Pak spolu jdeme na pivo. Tak to je demokracie.
Velký národ si demokracii nemůže dovolit. Nežijme v iluzi, že demokracii má čínský národ, indický národ, americký národ či ruský národ. Aby si Číňané, Indové, Američané nebo Rusové nedali místo piva do držky, mají předepsáno, co z různých úhlů mají vidět. Pokud by viděli něco jiného, musejí mlčet a postavit se do řady na půllitr. Platí zde úměra:
Čím větší národ, tím méně demokracie.
Provedeme-li vědomé zjednodušení, že národ rovná se stát, pak národ je vymezen státními hranicemi. Budeme-li chtít státní hranice zrušit a vytvořit nadstátní útvar, hranice se časem přirozeně obnoví. Nebudeme chtít stát na náměstí s někým, kdo s námi pak nepůjde na pivo. Vytváření nadstátních útvarů není přirozené. Hranice mezi státy jsou nezničitelné. Hranice mezi národy jsou nezničitelné.
Až nám zase nějaký chytrolín, co s námi nestojí v kruhu, ale někde nahoře na kazatelně, bude hlásat cosi o evropském národu, na chvíli předstírejme velký národ a dejme mu do držky.
Jdu s vámi do toho.