Předtím, než jsme začali široce používat fosilní paliva, energii k pohybu nám dodávala zvířata, nebo jiní lidé. Nyní jsme na nejlepší cestě k vytlačení fosilních paliv. Pokud se budeme chtít uvést do pohybu, budeme mít v zásadě tři možnosti.
Můžeme využít dopravního prostředku, poháněného nefosilním palivem. Například poháněného elektřinou, vyrobenou bez použití fosilních paliv. Nebo poháněného vodou, poháněného větrem, poháněného světlem. Dojedeme až tam, kde končí dráty (v případě elektřiny zapomeňme na baterie, vyrobené s použitím fosilních paliv), případně tam, kde zůstaneme na suchu, případně tam, kde nám dojdou větry, případně tam, kde přijde noc. Nebude to příliš pohodlné, neboť babička, za kterou cestujeme, bydlí ještě o kousek dál.
Dále se můžeme uvést do pohybu myšlenkou. Nikoliv tak, že bychom se urputně zamysleli a tím se rozpohybovali, ale tak, že si nasadíme cestovní helmu s 3D brýlemi a dostaneme se za babičkou s pomocí programu „Cesta za babičkou“. Bude to pohodlné a navíc ještě bezpečné. Kdybychom po cestě bourali, jednoduše zmáčkneme reset a zkusímo to znovu. Nepatrná nevýhoda tohoto způsobu cestování za babičkou spočívá v tom, že stoprocentně nevíme, ke komu jsme to docestovali – babička může zrnit a nepoznávat nás.
Jednoznačně nejlepší způsob pohybu poskytnou zvířata nebo jiní lidé. Vytáhneme-li ze sklepa dvoukolák a polapíme-li naši kočku do postroje, dostaneme se přinejmenším do pohybu. Pokud jsme kočku řádně živili, dostaneme se do cíle. Máme-li ve sklepě rikšu, necháme kočku kočkou a odchytíme souseda. Cestě za babičkou již nic nestojí v cestě.
Věříme, že si vybereme správně a dojedeme za babičkou.