Slovanské úsloví o vítězství ledničky nad televizorem (победа холодильника над телевизором) není u nás rozšířené. Ovšem chování, které toto úsloví popisuje, je u nás rozšířené, až běda.
Vítězství ledničky nad televizorem má jistou negativní konotaci. Nezajímají nás vznešené myšlenky, nýbrž žvanec na talíři. Vítězství ledničky nad televizorem má na druhou stranu i pozitivum: Sháněním jídla se zaměstnáme natolik, že na televizní propagandu nemáme čas. To může být ve stávající politické konstelaci naše záchrana.
Ke shánění jídla potřebujeme peníze. K jídlu se můžeme dostat dvěma způsoby.
V prvním z nich si připomeňme, že dnes již řada nadnárodních firem je ve ztrátě. Peníze negenerují, nýbrž ztrácejí. Přesto tyto firmy fungují dál, přičemž slovo ztráta se pro ně stává stále více běžným a přijatelným. Jak by ne, k zisku se nepropracují, tak alespoň ztrátě dají ve svém slovníku významnější postavení. Ztráta se stává integrálním nástrojem podnikání.
Stejně tak my běžní spotřebitelé můžeme učinit ztrátu běžnou součástí našeho života. Jsme-li například ve ztrátě deseti tisíc, půjdeme si obstarat jídlo do obchodu a zaplatíme ztrátou tisíc korun. Na účet obchodníka připíšeme -1.000 Kč. Pak budeme mít ztrátu už jen devět tisíc.
Druhým způsobem, jak si obstarat jídlo, je uvolnění přístupu k našemu účtu. Jsme-li ve ztrátě deset tisíc, otevřeme si bankovní aplikaci a připíšeme si na účet jedenáct tisíc. Pak půjdeme do obchodu a zaplatíme obchodníkovi za jídlo 1.000 Kč. Slovo ztráta si podržíme s jeho negativním významem, přičemž ze ztráty se budeme moct kdykoli a snadno vyhrabat. Pokud by někdo namítal, že to tak nejde, podívejme se, jak peníze vytvářejí samotné banky. Nebudeme se chovat jinak než banky při vytváření úvěrů.
Podstatné je, že máme jídlo. Dejme si jen pozor, abychom s plným žaludkem omylem nezapnuli televizor.