Ministerstvo zdravotnictví nám prostřednictvím tiskového odboru oznámilo:
„Tzv. služby péče o tělo společně i služby péče o zvířata budou umožněny za podmínky, že se každý člen personálu věnuje jen jednomu klientovi, mezi zákazníky budou alespoň dvoumetrové rozestupy a každý z klientů se prokáže platným negativním testem na covid-19, případně ukončeným očkováním nebo dokladem o prodělané nemoci v posledních nanejvýš 90 dnech.“
(Ministerstvo zdravotnictví, 26.4.2021)
Mezi „služby péče o tělo“ patří kadeřnictví a holičství a po důkladné analýze je již jasné, odkud ministerstvo čerpalo inspiraci pro podmínky, za nichž se budeme moci nechat ostříhat či oholit. Pro objasnění se musíme vrátit do 14. století.
Když v roce 1380 udeřila první velká morová rána, pocítili to kováři. Ti sloužili nejen jako koňští obuvníci, ale také jako zubaři. Cech kovářský vydal tzv. svarogovu bulu, která kováře zavazovala k dodržování hygienických podmínek při ošetřování ústních dutin – tak ť kowarz zubow dobývá, že ť sám zdravě přěbývá:
Každý kovář se mohl věnovat jen jednomu klientovi, mezi zákazníky musely být alespoň dvoumetrové rozestupy a každý z klientů se musel prokázat platným negativním testem na mor, případně ukončeným očkováním nebo dokladem o prodělaném moru v posledních nanejvýš 90 dnech.
Asociace zubařů zvažovala, zda převzít historické zkušenosti, ale nakonec zubaře předstihli kadeřníci. Nešťastníky bez dokladu tak poznáme nikoli podle zkažených zubů, ale podle vlasů do půli zad.