Žili byli tři synové. Nebyli to obyčejní synové, byli to synové univerzalistické matky.
Obyčejní synové by měli rozdílné zájmy. Pokud by za devatero horami a devatero řekami žily tři panny, každý z nich by měl zájem o jinou. Nepoprali by se o tu jednu nejhezčí. Synové univerzalistické matky jsou nadáni ke sdílení zájmů.
Aniž bychom malovali čerta na zeď, můžeme na zdi zahlédnout vykřičník: počet univerzalistických matek nebezpečně vzrůstá. I při klesající porodnosti se rodí čím dál více synů a dcer s unifikovanými zájmy. Stačí si provést drobný průzkum ve svém okolí, jaké ideály mladá generace vyznává. Odpoutá-li na chvíli pozornost od displejů a spolkne-li obligátní podrážděnou reakci: „Teď neruš !“, zjistíme, že ideály jsou si podobné jako vejce vejci, že jsou vskutku vesmírné.
Vesmír je v doslovném překladu „jeden verš, jedna verze“. K jedné verzi vesmíru pomalu, ale jistě směřujeme. Přestože se toto směřování skrývá za líbivou frázi „unity in diversity“ (jednota v rozmanitosti), ve skutečnosti ani dvojverší, dvojí verze (diverse) nestačí. Musí být jedna verze. Ve všem a za všech okolností. Cokoli, co by se odchylovalo od hlavního proudu, je označeno za slepé rameno.
Můžeme popustit uzdu fantazii, zavřít oči a představit si komunitu mladých lidí v roce 2121. Jsou stejně oblečení, mají stejnou barvu kůže, mluví stejným jazykem, dívají se stejným směrem. Nehádají se, neboť nemají o čem. Pohybují se jako hejno mořských rybiček, synchronně. Univerzalistické matky slzejí dojetím, jak se jim děti vyvedly. Čerstvé matky čtou svým nemluvňatům pohádku:
„Žili byli tři synové. Nebyli to obyčejní synové, byli to univerzální synové…“