Mnohokrát jsme již slyšeli, že v zájmu našeho přežití na Zemi musíme dosáhnout rovnováhy s přírodou a jejími zdroji. Myšlenka, vyprovokovaná neřízeným navyšováním populace, je stará už téměř padesát let:
„We affirm finally that any deliberate attempt to reach a rational and enduring state of equilibrium by planned measures, rather than by chance or catastrophe, must ultimately be founded on a basic change of values and goals at individual, national, and world levels.“
(The Limits to Growth, 1972)
Bude-li rovnováha dosažena při 10 miliardách obyvatel (UN: World Population Prospects) nebo při jedné zlaté miliardě obyvatel (J.Coleman: The Committee of 300), je vcelku jedno. Podstatné je, že musíme neřízení populace změnit v řízení populace. Řízením z populace eliminovat „žrouty zdrojů“.
Nejprve musíme žrouty zdrojů identifikovat. Nežrát zdroje vyžaduje jisté sebezapření. Nikdo z nás nechce být nežroutem zdrojů dobrovolně. Nežroutem zdrojů se nemůže stát každý z nás. Jenom my silní, odolní jedinci můžeme být nežrouty zdrojů. My, kteří odoláme ztíženým dietním podmínkám na Zemi.
Musíme odolat nejen fyzicky, ale také psychicky. Víme, že více nám chutná vespolek, při hromadných žranicích. Musíme být schopni se vzdát sociálních kontaktů, jež v nás podněcují žravost. Držet se hezky doma u poloprázdné špajzky. Cucat vodu z kohoutku a prsty na rukou. A nejlépe si zalepit pusu, třeba nějakou rouškou.
Máme-li na to, stát se nežroutem zdrojů, nám napoví naše DNA. Odevzdejme svoje DNA na stěrové tyčince do centrálního registru DNA a počítač nás pak vybere do nežroutové populace (přinejhorším nás jen eliminuje).
Buďme silní a odolní a nežerme.