Vývoj situace v Náhorním Karabachu nám poskytl neocenitelnou lekci. Přestože můžeme stranit jeden den Arménii a druhý den Azerbajdžánu podle toho, jak se ráno nasnídáme, neboť o konfliktu víme ještě méně než samotní Arménci a Azerbajdžánci, jednu jistotu jsme získali, lépe řečeno, jednu jistotu jsme si opět potvrdili. Nejpravdovější pravdu má hlaveň pušky.
Různé mluvící hlavy se mohou scházet u kulatých i hranatých stolů a vymýšlet různá prohlášení, výzvy a smluvní ujednání, proti fyzické síle nemají šanci. O tom, co s námi bude, nerozhodují muži v sakách a se spisy v ruce, ale muži ve výstroji a se zbraní v ruce. Nemylme se, i když bychom se mýlili rádi.
„Миротворческий контингент Российской Федерации развёртывается параллельно с выводом армянских вооружённых сил. Срок пребывания миротворческого контингента Российской Федерации – 5 лет с автоматическим продлением на очередные 5-летние периоды, если ни одна из Сторон не заявит за 6 месяцев до истечения срока о намерении прекратить применение данного положения.“
(Dohoda o ukončení bojů v Arcachu, bod 4, 10.10.2020)
Máme s někým spor ? Myslíme si, že pravda je na naší straně ?
Mírový kontingent vojenské velmoci nastoupí na pozice souběžně s ústupem našich ozbrojených sil. Délka pobytu mírového kontingentu vojenské velmoci bude pět let s automatickým obnovováním na pravidelná pětiletá období, pokud žádná ze stran neohlásí šest měsíců před uplynutím doby úmysl ukončit uplatňování tohoto ustanovení. Pravda v hlavni pušky v praxi.