30.5.2018 20:29 BRATŘI
Tehdy vypnuli motory v Plzni. Dnes dopoledne popovezli pruhovanou vlaječku dál. Dálnice z Plzně na Prahu vyznačovala cestu k dalšímu vítězství. Doprovodná vozidla blikala a houkala a řidiči civilních aut s pochopením zpomalili a vezli mír s sebou až k pražskému okruhu a někteří dál až na Hradec a Náchod.
Někde možná silnici lemoval zástup vítačů, kteří se ulili z matematiky (z dějepisu se ulili už dávno). Když se zpoza obzoru vynořily první reflektory, paní třídní mávla a sbor spustil:
Tak vás tu máme, bratři, Kainovy kluci,
v konvoji noci, která otočila značky,
tak vás tu máme, bratři, McCartyho vnuci,
však ne tak jako včera, dnes už bez žvýkačky,
však díky za železné holubičky míru
a díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
v krajině přelíbezné zavraždili víru,
v paměti zašlé střípky na hrdinství padlých.
Na druhou sloku ruštináři a němčináři dostali pauzu a tak vynikla odborná připravenost angličtinářů:
Nač poděkování, když není zvací list,
za provokování a čirou nenávist,
ať naše domovy nejsou vám domovem,
ať nejsou hřbitovy páchnoucí olovem.
Vím, nebyl by to špás, stát byl by na odpis,
zbyl by jen křik a pláč z falešných apologet,
thank you all friends of us, preachers of iron peace,
thank you all very much, we’ll never ever forget.
Se zapadnutím posledních červených světel za opačný obzor se zástup rozešel do ubikací.