2.4.2018 13:40 ČECHY NIKDY NEPORAZÍŠ
Když jsem si pustil klip „Мама Россия, мама“ dětské skupiny Незабудки (Pomněnky), zmocnily se mě smíšené pocity – na jedné straně na mě sáhnul z paměti vysunutý pařát angažované písně a na druhé straně se mě zmocnila lítost nad ztrátou vlastenectví.
Dětské Pomněnky zpívají:
„Кто заставил плакать святые иконы ? – драконы Америки, Европы драконы.
В Сербии, в Сирии плачут иконы и на Донбассе слезы и стоны…“
Těžko uvěřit, že se křehké dívenky trápí plačícími lidmi v Sýrii a na Donbase. Z textu jako drak vykukuje nikoli Amerika a Evropa, ale stranický úkol zaujmout porotu Sokolovského festivalu politické písně.
Druhá sloka vzápětí:
„Разве в Брюсселе не учатся в школе ? Нет вам победы на Русском поле !
И крестоносцы уйдут все под лед, как вам не жалко свой же народ ?“
vyvolá lítost nad vlastní neschopností vymanit se z poddanství a zazpívat „Mámo Česká republiko, mámo“ (Мама Россия, мама, все в любви и без обмана на молитву встанем рано…), což by z úst českých vrstevníků znělo sice šroubovaně, ale naplnilo by mě nadějí, že jsme jako rodiče neselhali.
Prozatím text české písně zní:
„Odmítám přihlížet úpadku občanských svobod a říkám Ne ! Odmítám přihlížet rasové diskriminaci, sympatizaci s neonacisty a vykonávání státních úřadů lidmi, jejichž minulost je prokazatelně, vědomě a přímo spojená se zvěrstvy totality…“,
což vypadá spíše na funk metal, punk nebo trip-hop.
Někde v davu mezi studenty, doufám a věřím, stojí jiný textař a čeká na svoji příležitost:
„Čechy nikdy neporazíš, jen si ublížíš !“
(Русских нельзя ни когда победить, можете только себе напредить !)