2.3.2017 20:23 NAŠE KOLONIE
Členská schůze našeho zahrádkářského sdružení měla extrémně vzrušenou atmosféru. Krajánci totiž přinesli „zaručenou“ zprávu, že se ke kolonii blíží obrovské množství krtků. Vetřelci nepochodují vyznačenými cestami, kde by jim v postupu zabránily závory a cedule Stůj, ale zákeřně se přibližují pod zemí a tu a tam vykouknou z krtince, aby zkontrolovali směr.
Reakce členů sdružení byly rozmanité, od radikálních řešení vodou a ohněm přes neutrální stanoviska těch, co krtka v životě neviděli, až po nadšená volání po vítaném kypření půdy.
Uvážlivý předseda sdružení se chopil bílých papírů a předložil pět možných scénářů boje či soužití s krtky:
„Před 60 lety se naši otcové-zakladatelé rozhodli vybudovat tuto kolonii na základě práva, nikoli na základě síly. Můžeme být hrdí na to, čeho jsem od té doby dosáhli. Náš nejtemnější den v roce 2017 bude stále mnohem jasnější než kterýkoli předchozí našich předků na oraništi. Nyní, kdy slavíme 60. výročí podpisu Zahrádkářské smlouvy, je čas pro sjednocení všech zahrádkářů k vybudování vize budoucnosti. Je čas na vůdcovství, jednotu a společné odhodlání.“
Předseda zamával pěti bílými papíry:
„Tyto bílé papíry představují řadu různých cest, kterými si naše kolonie může vydat. Je to začátek procesu, nikoliv konec, a doufám, že se nyní rozproudí čestná a rozsáhlá debata. Máme budoucnost kolonie v našich rukou !“
Většina členů sdružení sice netušila, o čem předseda mluví, ale zatleskala mu, aby přehlušila rozpaky. Radikál od potoka opět začal vykřikovat „Voda ! Voda !“, kulturní referent dále trval na dobrovolném vyšívání krteččích kalhotek, někdo autisticky mlátil násadou lopaty do země a jiný flirtoval se sousedkou-zahrádkářkou.
Protože ani do klekánice nebylo dosaženo jednoznačné shody, rozvážný předseda si přihnul, poděkoval za čestnou a rozsáhlou debatu a mluvčí kolonie pokynula k rozchodu:
„Po schůzce v Berouně 25. září zahájíme proces veřejné diskuse o těchto možnostech. Musí to být o lidech a chováme velmi velké naděje, že představitelé zahájí tento proces.“
Rozmrzelý jsem si vzpomněl, že mě táta přece učil, jak na krtky. Nebudu čekat na Beroun.