2.7.2016 22:30 POŠTOLKY
Vyvedli jsme „naše“ mladé poštolky. Z našeho balkónu po měsíci roztáhly křídla a první klouzavý let je odnesl pryč. Pozoroval jsem je, jestli se neotočí a alespoň nezamávají na rozloučenou a jako poděkování za měsíční dokrmování, když matka zůstala na péči o mláďata sama, ale čekal jsem marně, ani se neohlédly. Příroda není sentimentální.
Příroda není sentimentální, a oč méně lze od ní sentiment očekávat, o to více je nám vzorem ve spravedlnosti. Nikoho nezvýhodňuje a všem dává stejnou šanci.
Matka poštolka před dvěma měsíci dala šanci pěti novým životům. Po vylíhnutí se ukázalo, že dva z pěti životů šanci na další reprodukci nemají a jsou přebytečné. Schopnosti létat se s naší pomocí dočkala jen tři mláďata. Jakmile zjistila, že je křídla udrží, nečekala ani o den déle a opustila hnízdo. I kdyby váhala, matka by je vyhnala.
Tak je to i s námi. Matka dá šanci pěti novým životům. Po narození se ukáže, že dvě z pěti narozených dětí nemají šanci na další reprodukci a jsou přebytečné. Schopnosti se uživit se dočkají pouze tři děti. Jakmile zjistí, že jejich vzdělání je zabezpečí, nečekají ani o den déle a opustí rodinné hnízdo. I kdyby váhaly, matka je vyžene.
Příroda je nám vzorem a my nejsme sentimentální. Nesmíme se zlobit, že se naše děti ani neohlédnou. Musíme ctít spravedlnost a věřit, že právě naše dítě využije svoji šanci se reprodukovat.
Přesně proto tu jsme. Využít svoji šanci.