30.10.2015 17:49 KULT KULTŮ
Předmětem kultu může být cokoliv. Extenzívně definuji pojem „kult“, vyberu magický živý či neživý objekt a cesta k návykovému stavu je otevřená. Kult mě zbavuje osobní odpovědnosti za to, co říkám nebo co dělám.
Za bohatou úrodu na zle zasetém a nedbale obdělávaném poli je zodpovědé postavení hvězd. Bez ohledu na důkladné ostření šípů a fyzickou zdatnost je za vítězství v kmenových soubojích zodpovědný bůh války. Za mizerný život vezdejší v slzavém údolí je zodpovědný kněžský stav se svými poučkami o pekle a ráji.
Objekty kultu se časem proměňují, jen cíl zůstává stejný – vzdát se dobrovolně vlastní aktivity a být snadno ovladatelný. Tento cíl je také měřítkem při zjišťování, zda podléhám nějakému kultu. Vzdal-li jsem se vlastní aktivity ve prospěch okolí, které mě ovládá, podléhám kultu.
My dříve narození si automaticky spojíme slovo „kult“ s kultem osobnosti a se Stalinovým jménem. Ani nás nenapadne, že po smrti Stalina podlehli naši rodiče kultu antistalinismu. Když jsem v roce ’89 zvonil klíčemi, opouštěl jsem kult socialismu a ani mě nenapadlo, že dobrovolně podléhám kultu antisocialismu. Dnes pociťuji nebezpečí rozvíjejícího se kultu antikapitalismu a je jen otázkou času, kdy nějaká pomazaná hlava přijde se zásadním odhalením na sjezdu kapitalistů.
Nechci podléhat kultům. Bráním se, seč můžu, a aktivně si vytvářím vlastní soukromý kult zdravého rozumu. Nepodléhám ničemu jinému než vlastnímu úsudku. Vždy a znovu jsem vděčný těm, kteří nejen přinášejí ohromné množství informací, ve kterých by se jeden bez potíží snadno utopil, ale kteří informace především analyzují a syntetizují uváděním do historických souvislostí.
Praktický výsledek je: to, co se děje dnes, se v historii už stalo. Lidský mozek není příliš originální. Při uctívání kultu zdravého rozumu nelze člověka obelhat.
Připravím děti na obléhání Turky.