Na poznámku svého poradce Petra Koláře o tom, že se tu den za dnem odehrává únos státu, reagoval prezident Petr Pavel takto:
„Je to silné vyjádření a používá se tak trochu jako – (významná odmlka v hledání slov) – politologický výraz k naplňování nějaké strategie. Dalo by se říci, že některé kroky jsou podobné tomu, co se dělo na Slovensku, tomu, co se dělo v Maďarsku. Asi bych to nenazval únosem státu, ale určitě bych to nazval možným ohrožením demokratických principů.“
(Petr Pavel, 16.7.2026)
Ačkoli jsme nepochopili, co je to „politologický výraz k naplňování nějaké strategie“, a ani to, že se za ním skrývá „únos státu“, přesto bezpečně víme, že prezident Petr Pavel právě vstoupil do minového pole. Proč ? Protože použil alternativní politologický výraz k naplňování nějaké strategie, a to „ohrožení demokratických principů“.
My moc dobře víme, co jsou demokratické principy. Řada politiků ovšem reagovala nikoli vysvětlováním, co jsou demokratické principy, nýbrž protiútokem, co ohrožuje Petr Pavel. Přestože měli neopakovatelnou příležitost svou vlastní existencí potvrdit, že nejsou ohroženy demokratické principy, jali se popíráním prezidenta ohrožovat demokratické principy. Jejich role ovšem není prezidenta popírat, nýbrž s ním demokraticky soutěžit. Je to drsná lekce, jak se nemají politici chovat, aby neohrožovali demokratické principy. Prezident neohrožuje demokratické principy, prezident ohrožuje jenom sám sebe.
Jak končívají společnosti, v nichž jsou ohroženy demokratické principy, z historie víme. Tam se vrátit nechceme. S řadou politiků bychom se tam vrátit mohli.
Co ohrožuje prezident Petr Pavel, to nechť si vyřídí se svým vlastním svědomím. Přejme mu, aby to bylo dříve, než šlápne na minu.