Kdysi platívávalo, že sledování médií patřilo k všeobecné vzdělanosti. Nemít na něco názor nás diskvalifikovalo a společensky znemožňovalo. Novináři nám pomáhali identifikovat v přehršli informací důležitá témata a tím také potlačovat podružná témata. Uměli jsme se orientovat, aniž bychom se utopili v informační záplavě. To dnes už neplatí.
Dnes už to neplatí ze dvou důvodů, bohužel jednoho horšího než druhého.
Novináři nepomáhají a disentní názory se odsuzují. Výuka novinářů se ideologizovala, takže v médiích pracují lidé s prefabrikovanou názorovou orientací. Kdybychom je seřadili do šiku, připomněli by nám v rázném rytmu se pohybující armádu ozbrojenců s bodáky, namířenými na východ. Taková armáda neumí odlišovat podstatné od nepodstatného, důležité od podružného, klíčové od okrajového. Pohybuje se vojenským krokem v rytmu bubnů a povelů. Od takové armády nelze očekávat, že nám pomůže s identifikací témat, kterým bychom měli přednostně věnovat pozornost. Zpráva o ceně energií nevybočuje ze zpráv o pejscích a kočičkách. Vzhledem ke standardní čtrnáctidenní informační paměti důležitá témata zanikají ve změti podružných témat.
Když už si vlastní píli na něco vytvoříme názor a nevinně jej prezentujeme, tak v případě, že se neshoduje s prefabrikovanným názorem, obdržíme nelichotivou nálepku, například „svině“. Zpočátku jsme překvapeni a obhajujeme svůj poctivě vytvořený názor pomocí argumentů. Jelikož i nadále zůstáváme „sviněmi“ a navíc „russkými šváby“, omezíme se nakonec na přikyvování a mlčení. Podobně jako někdejší disidenti se stahujeme do společenství stejně smýšlejících osob, což nám evidentně škodí, neboť ztrácíme schopnost argumentovat. Propadneme se do názorové bubliny a naše vzdělanost upadá.
Takže jsme na tom dnes s všeobecnou vzdělaností bídně. To se nám jednou v nedobrém vrátí. Vzdělanostní impotence nás přivede k nástupu do jednotky v sedm ráno, v ruce budeme mít bodák a bude zle.