Petr Fiala kdysi hledal kontinuitu v českých politických systémech a začal takto:
„Při hledání odpovědi na otázku po míře kontinuity a/nebo diskontinuity systému politických stran v českých zemích v průběhu XX. století je nutno zohlednit celou řadu teoretických a metodologických otázek. Proto není stanovení míry kontinuity či diskontinuity zdaleka tak jednoznačnou záležitostí…“
(P.Fiala: Kontinuita a diskontinuita českých stranicko-politických systémů)
Chtělo by se trochu posměšně říci: jak jinak, ale buďme zdrženliví, v teoretických a metodologických otázkách se ztratil leckterý teoretik a metodolog. Diskontnuita je zrádná jak v toku našich myšlenek, tak v politických systémech. Prosazujeme-li takzvané odstřihávání se od minulosti, může se nám to zle vymstít.
Měníme-li starý politický systém za nový politický systém, máme úpřimnou snahu vytvořit nový politický systém tak, že ze starého politického systému převezmeme to dobré a pozitivní a k tomu přidáme nové dobré a pozitivní, co starý systém postrádal. Tomu se říká kontinuita. Vznikne nová, vyšší kvalita. Co jsme udělali v roce 1989 ?
Provedli jsme analýzu starého politického systému, abychom oddělili to dobré a pozitivní ? Odpovězme si sami.
Podobnou chybu dnes nesmíme opakovat. Současný politický systém má také něco dobrého a pozitivního. Bylo by škoda nepřevést to do nového politického systému, který nás čeká. Teoretika a metodologa Petra Fialu v novém systému ovšem potřebovat nebudeme. Jen by nás zatížil nepoužitelným závěrem, že „podrobnější rozvedení těchto metodologických a teoretických otázek a jejich konkrétní aplikace musí být teprve provedena v následujících studiích.“