Představmme si, jak archeologický tým kdesi v daleké budoucnosti vykopává z hlíny podivný předmět – dvě obdélníkové destičky, mezi nimiž je vložena další destička s vysílačem a přijímačem. Archeologové odnášejí nález do laboratoře, aby prozkoumali, o co se jedná. Nakonec naleznou dobové fotografie z 21. století a podaří se jim záhadný předmět identifikovat. Jedná se o někdejší mobilní telefon.
Samotné spojení slov „mobilní“ a „telefon“ je přivádí k vytržení. Vědí, že přenos zvuku na dálku (telefon) je běžná věc, která se provozovala již ve 20. století. Proč by ale k tomu mělo sloužit něco mobilního, jim nedá spát. Je samozřejmé, že vysílač a přijímač zvuku je integrální součástí každého jednotlivce, který sám o sobě je mobilní. Pokud nalezený předmět byl vyjmut z těla předka a pohozen, musí být někde poblíž vykopán i tento předek s prázdnou obdélníkovou dírou v těle. Archeologové kopali a kopali, ale žádné tělo s obdélníkovou dírou nenašli.
Archeologové usoudili, že lidé 21. století opravdu nosili vysílače a přijímače vně těla. Muselo to být značně nepraktické. Mohli vysílač a přijímač ztratit a stát se vyloučenými z neurální sítě. Kdo je vyloučen z neurální sítě, jako by nebyl. Vyloučení z neurální sítě se využívá jako trest, kdy jsou trestané osobě z mozku odstraněny zvukové převodníky. Potrestaný člověk může mluvit, ale nikdo ho neslyší. Je odsouzen k věčnému přijímání zvuků.
Při bližším zkoumání dobových materiálů archeologové zjistili, že ve 21. století se používal stejný trest. Lidé mluvili, dokonce demonstrovali a křičeli, ale nikdo je neposlouchal. Takovému trestu se tehdy říkalo demokracie. Potrestaných byla většina. Není divu, že demokracie zanikla.
Učebnice dějepisu tuto dobu pojmenovaly jako druhé ticho s hlavou vlčí v době po moru. V době prvního ticha lidé opravdu mlčeli v hovoru, ovšem v době druhého ticha nemlčeli, ale nikdo je neposlouchal.