Sálim počítá poslední měsíce, které ještě stráví v České republice. Bude opouštět republiku s lepší perspektivou, než jakou republika měla před deseti lety, když do ní přišel. A to přesto, že by s ním řada Čechů nesouhlasila. Češi vnímají perspektivu skrze svojí osobní pohodu, dokážou vyhodnotit, zda se jim meziročně život zlepšil nebo zhoršil, ale hůře vyhodnocují dlouhodobé trendy. I přesto, že mají většinově hlouběji do peněženky, objektivně se jejich výhled pro klidný a pohodový život za deset let zlepšil.
V porovnání Čech a Moravy na tom bude Morava lépe. Čechy zůstanou ve vleku Německa, které znovu převezme vůdčí roli v Evropě se všemi výhodami, ale pro Čechy také se všemi nevýhodami. Tak jako vždy v historii Němci řešili svoje vnitřní problémy na úkor svých sousedů. Češi se tlaku souseda nikdy neubránili a neubrání se ani v budoucnu. Morava má předpoklady se z vlivu Německa vyvázat a jít vlastní cestou. Sálim nepopíral, že jde o řízený vývoj, sloužící k oddělení životaschopné oblasti Evropy od její západní části, odsouzené k zániku v etnickém a náboženském kotli.
Peníze, uvolněné v rámci programu Recovery, dobře posloužily. Těm, kteří znali Sálimovu identitu, se dostalo i dobré rady přestěhovat svoje aktivity na východ. Mnoho z nich si pořídilo pozemky na Moravě a vyřešilo i svůj soukromý život. Sálim plánoval, že je všechny ještě do konce roku objede a rozloučí se osobně. Někteří mu budou opravdu chybět. Věřil ale, že vlastenectví, které program Recovery pomohl obnovit, bude účinnou hrází proti západní dekadenci.
Už proto, že Sálimova rodina bude takovou hráz potřebovat.