„Kdekoliv se sejdou dva anebo tři, aby vzývali noc ve jménu dne…“
(Vladimír Merta, Armády noci)
Když se u kavárenského stolku sejdou politik, podnikatel a novinář a debatují o nedělním fotbalovém derby, všichni tři sedí u obyčejného kavárenského stolku.
Když se u kavárenského stolku sejdou mocný politik, mocný podnikatel a mocný novinář a debatují o nedělním fotbalovém derby, všichni tři sedí u obyčejného kavárenského stolku.
Když se u kavárenského stolku sejdou mocný politik, mocný podnikatel a mocný novinář a debatují o ovládnutí kavárny, všichni tři sedí u fašistického kavárenského stolku.
Máme problém s definicí fašismu. Fašismus je pro nás historicky vzdálená minulost, spojená s někdejší Itálií a pak s Německem. Jako děti jsme si s dřevěnými samopaly hráli na vojáky, někteří jsme byli partyzány a jiní jsme byli banderovci. Pokřikovali jsme na sebe „hendehhóch“ a „paběda“. Vyhrával tu jeden, tu druhý. Fašismus byl pro nás bezobsažný pojem, určující jen jednu z bojujících stran. Tak to máme dodnes, kdy s lehkostí dětské mysli označujeme našeho ideového protivníka za fašistu, aniž bychom domysleli, co vlastně říkáme.
Až když je uvidíme sedět společně u kavárenského stolku debatovat o ovládnutí kavárny, tak nám to dojde. Fašisté jsou skutečně mezi námi. Nejsou to národní socialisté, nacisté, jsou to fašisté. Aby nám znovu neotrávili vzduch, musíme je separovat. U jednoho kavárenského stolku musejí sedět nanejvýš dva.
Oddělit mocné politiky od mocných podnikatelů je prakticky nemožné. Mocní podnikatelé nám imponují a tak je volíme za mocné politiky. Oddělit musíme mocné novináře. Například přijetím zákonu FARA a zrušením koncesionářských poplatků.