DŮVOD BRÁNIT REPUBLIKU

Když hodnotíme naši ochotu bránit Českou republiku, můžeme se poučit v historii nebo ve svém okolí. Obrovskou historickou lekcí jsou předválečné roky 1935 až 1938 – masívní budování opevňovací linie k ochraně téměř 4 tisíc kilometrů dlouhé hranice by nebylo možné bez masívního dobrovolného nasazení československého obyvatelstva. Ochota lidu bránit Československo byla mimořádná a dodnes by měla být inspirativní. Inspirace vyprchala a podíváme-li se v současnosti po našem okolí, inspiraci by nám mohlo poskytnout nasazení ukrajinského lidu.

Máme důvod bránit Českou republiku ? Máme stejný důvod, jako Ukrajinci mají důvod bránit Ukrajinu ?

Spolehneme-li se na věrohodnost vyjádření ukrajinského generála Sergeje Krivonosova, můžeme totéž v bleděmodrém prohlásit o nás:
Podívejte se na české vojáky v ruském zajetí, kdo jsou a jak se tam dostali. Ve skutečnosti jsme český venkov vymetli od mužů ve věku 35-55 let – pracovali pro majitele zemědělských podniků a nebyli vlastníky půdy. Kde je jejich motivace k boji ? Aby chránili co? Půdu, která jim nepatří ? Abyste mohli něco bránit, musíte mít něco, co stojí za to bránit.

Nedělejme si iluze, že bojeschopní muži z měst se jakýmkoli způsobem nevyhnou odvodu; proti Rusovi potáhnou „burani“ z vesnic – bezzemci, srostlí maximálně s půdou pod jejich vlastním barákem. To je sakra motivace nedezertovat při první příležitosti.

Ptejme se sami sebe, jakou máme motivaci bránit Českou republiku. Majetek to není. Nejspíš to budou hodnoty.

Rubriky: Chodec Optimista | Komentáře: 8