Proč je důležité na internetu sledovat ty, kteří souhlasí s námi, namísto sledování těch, s nimiž souhlasíme ?
Zdánlivě je to jedno. Identifikujeme se s těmi, kteří říkají nám rozumně znějící věci, dáváme lajky a v duchu si myslíme: ano, on má pravdu. Případně: tak hezky to nandal těm, co nemají pravdu. Uspokojuje nás pocit, že nejsme sami, že je nás víc, že máme koho následovat. Nemělo by záležet na tom, zda dotyčný souhlasí s námi. Stačí nám, že my souhlasíme s ním. Na internet si chodíme pro ujištění, že nejsme opuštění.
Že je tento přístup krátkozraký, zjistíme ve chvíli, kdy vypadne internet. A dvakrát nepříjemné nám to bude, až dojde k vypnutí internetu.
Bez internetu jsme sami za sebe. Bez internetu nedáváme lajky, nýbrž formulujeme svůj vlastní názor. V tu chvíli zjistíme, zda to umíme. Umíme z vlastní hlavy vyslovit rozumně znějící věci ? A umíme si je obhájit z očí do očí ? Nemůžeme se ohánět názory jiných, musíme umět vyslovit názor svůj.
Slyšíme se, jak z nás padají floskule, jak se oháníme frázemi a jak jen usilovně přemýšlíme, jak to ten náš internetový vzor řekl. A to proto, že jsme na internetu sledovali ty, se kterými souhlasíme, ačkoli jsme bývali měli sledovat ty, kteří souhlasí s námi.