„Dopóki nie skorzystałem z Internetu, nie wiedziałem, że na świecie jest tylu idiotów.“
(neznámý autor)
Někdo by se nechal oklamat polštinou a přisoudil by výrok polskému spisovateli Stanisławu Lemovi: Dokud jsem nepoužil internet, nevěděl jsem, že je na světě tolik idiotů.
Stanisław Lem zemřel v roce 2006, takže nám autorství nepotvrdí, ani nevyvrátí. Naštěstí na tom nezáleží. Víc než na autorství záleží na tom, jestli se s výrokem ztotožňujeme či nikoli. Pokud ano, urážíme stamilióny lidí. Pokud ne, urážíme sami sebe.
Koncentrace idiotů v populaci je víceméně stabilní. To samé procento se bude týkat i internetu. Rozdíl ovšem dokážeme identifikovat.
V běžném osobním styku umíme diagnostikovat idiota podle mluveného projevu. I my můžeme být identifikováni. Bezprostřednost řeči prozradí nedostatečnost intelektu. Pokud ovšem stejný projev umístíme na internet, ztratí se bezprostřednost jako významné kritérium pro odhalování idiocie. Psaný text může působit záhadně, ale nikoli nutně idiotsky. Musíme si dopomoci dodatečnými kritérii.
Kritérium 1: Nefalšovaný idiot se vyjadřuje výhradně v 1. osobě jednotného čísla.
Kritérium 2: Znakem idiota je rozdělování lidí na „já chytrý“ – „ostatní hloupí“.
Kritérium 3: U idiota se argumentační síla slova stupňuje „sprosté – sprostší – nejsprostší“.
Kritérium 4: Idiota poznáme podle nepřehlédnutelné absence smyslu pro humor.
V Polsku i v Česku bude podobné procento idiotů. Pokud by uspořádali společné setkání, například krkonošský pochod Cestou česko-polského přátelství, uvidíme je všechny najednou, a to by byl zážitek k nezaplacení. Internetová idiocie by dostala tvář.