Zdrojování informací se stává posedlostí. Ve snaze o zvýšení pocitu relevantnosti podkládáme každé druhé slovo odkazem a pod čarou uvádíme desítky referencí. Ruku na srdce, kdo z nás klikáme na odkazy a vyhledáváme referenční články ? Kdo z nás si prodlužujeme desetiminutový článek na půldenní studium zdrojů ? Na břehu řeky také nestudujeme, z kterého pramene která kapka vody přitekla.
Opírat relevantnost informace o zdroje je zrádné. I ze zdrojovaných informací lze učinit falešný závěr. Ilustrativním příkladem byly články v covidové době. Jakkoli hustě byly odzdrojované, závěry se rozcházely s realitou. Dnes se s realitou rozcházejí závěry článků o zeleném údělu či o imigraci, ač jsou sebevíce napěchovány odkazy na zdroje. Buďme obezřetní a relevantnost informace nevztahujme jen k množství odkazů a referencí. K hodnocení relevantnosti informace máme relevantnější nástroje.
Jedním z nástrojů je například naše vlastní paměť.
Pamatujeme si jména novinářů, kteří v popisu reality už selhali. Objeví-li se nyní pod novým článkem jejich jméno, není nejmenší důvod předpokládat, že nepokračují v selhávání. Mohou nás zavalit lavinou odkazů a referencí a není jim to nic platné. Do jejich řeky už nevstoupíme.
Dalším z nástrojů pro hodnocení relevantnosti je pověst sponsora.
Každá novinářská stáj je někým placena a umístění kóje konkrétního novináře není těžké dohledat. Novinářské stáje s nevalnou pověstí, odvíjející se od nevalné pověsti sponsora, mohou zdrojovat k uzdrojení, ale pověst sponsora nepřezdrojí. Do jejich řeky také nevstoupíme.
Zůstaňme na břehu informační řeky, jejiž voda je čistá, ať už přitéká odkudkoli.