Všichni známe význam rčení „dobrý sluha – zlý pán“ a nejčastěji si ho spojujeme s ohněm. Máme-li sklon k moralizování, pak nás napadnou peníze. A jsme-li přemýšliví, objevujeme celou řadu sluhů, kteří mohou být, nebo už jsou našimi zlými pány. Jeden z nich nám sedí přímo za krkem.
Až historici důkladně zhodnotí, jak se Evropská unie stala z dobrého sluhy zlým pánem. Prozatím jsme uprostřed proudu a nevidíme břehy. Na začátku nultých let jsme uvěřili, že nás unijní společenství zbaví českých darebáků, ale místo toho české darebáky nahradili unijní darebáci. S českými darebáky bylo v devadesátých letech těžké zatočit, ale na unijní darebáky vůbec nedosáhneme. Rádi bychom řekli dost, ale bojíme se přemýšlet o alternativách.
Bude zajímavé listovat historickými analýzami a číst, co se to vlastně v první polovině jednadvacátého století v Evropě stalo. Pravděpodobně budeme označeni za pitomce, kteří nebyli schopni, nebo neměli odvahu se ozvat. Evropská unie, která nám měla sloužit, se stala zlým pánem.
S ohněm jsme se naučili bojovat. Zvládli jsme základní techniky ochlazování, dušení a odepírání paliva. Historici budou kroutit hlavou, proč jsme tytéž techniky nepoužili na Evropskou unii.