Evropa je těhotná tektonickými pohyby. Místo zemských desek se ale pohnou zemské hranice.
Zdá se nám to nepředstavitelné. Celý dlouhý život považujeme zemské hranice států za neměnné. Hraniční kameny jsou zapuštěné do země a neumíme si představit, co by s nimi mohlo pohnout. Přitom zapomínáme na to, že neměnnost jejich umístění garantuje někdo jiný než my. Není na nás rozhodovat, kde stojí který hraniční kámen. O jejich umístění vždy rozhodovaly velmoci a budou rozhodovat i teď.
V americké sféře vlivu rozhodovali o umístění hraničních kamenů Američané; v sovětské sféře vlivu rozhodovali o umístění hraničních kamenů Sověti. Američané mají dnes svůj vlastní přední a zadní dvorek a Evropa je víceméně nezajímá; Sověti neexistují, přičemž ruská sféra vlivu končí na Dněpru. Rok 1945 se nebude opakovat. O našich hraničních kamenech nebudou rozhodovat ani Američané, ani Rusové. Kdo by to mohl být ?
Kolem republiky máme 38 641 hraničních kamenů. Kdybychom ke každému z nich postavili jednoho vojáka se samopalem, pokryjeme maximálně 30 tisíc kamenů, přičemž u jednoho z nich by stál i vrchní velitel armády, což je komická představa, zapadající do jeho zážitkového alba. Určitě bychom se na něho jeli podívat a odfotit si jeho samopal, holínky a fotoaparáty. Nepočítejme s tím, že se podél hranice ukáže nějaký Američan nebo Rus.
Pokud nepřijdeme na to, kdo rozhodne o umístění našich hraničních kamenů (přestože pár adeptů známe), nezbyde nám, než si vzít kameny do vlastní správy a ubránit je tak, jak to umíme – s humorem. Kdo si nedělá z (geo)politiky srandu, není Čech.