12. března 1938 došlo k prvnímu připojení Rakouska (Anschluß Österreichs). Od opětovného osamostatnění 27. dubna 1945 začíná běžet lhůta pro druhé připojení Rakouska.
Dříve, než tuto myšlenku odmítneme jako absurdní, přemýšlejme, jaké máme argumenty pro tvrzení, že nedojde k druhému připojení Rakouska. Neznáme nikoho, kdo by chtěl Rakousko připojit ? Naše chyba. Osobně zabráníme druhému připojení Rakouska ? Vůbec ne. Dojde k všeobecnému odsouzení agresora ? Ale kdeže.
Konec světa podle pravidel bude mít nečekané důsledky. Pěstujeme si vnější hrozbu a následně souhlasíme s vyzbrojováním. Čím více budeme vyzbrojeni, tím větší budeme hrozbou nejen pro vnější hrozbu, ale také pro ty, kteří budou méně vyzbrojeni. Vyzbrojování tak povede ke zvyšování vnitřního napětí. Zvyšování vnitřního napětí povede k eliminaci vnitřní hrozby, abychom se mohli soustředit na vnější hrozbu. Méně vyzbrojení budou pohlcení více vyzbrojenými. Například připojením. Možná to ale bude jinak.
Možná to bude tak, že muslimské Rakousko zcela přirozeně splyne s muslimským Německem.