SLOVNÍK DEMOKRATA

Když si oevřeme Slovník spisovné češtiny, nenajdeme v něm oddíl „Slovník demokrata“. Nemáme v ruce návod, co patří a co nepatří do slovníku demokrata. Může demokrat například vyslovit: Do prdele ?

Bohužel jsme demokraté a demokraté. My demokraté římská jedna jsme oprávněni titulovat spoluobčana: ty svině, zatímco my demokraté římská dvě můžeme titulovat spoluobčana výhradně: ty plantážníku. Pokud se my demokraté římská jedna ohradíme proti slovníku demokrata římská dvě, dostaneme poučení o slušném chování, například: jsme přece všichni lidé. Pokud se my demokraté římská jedna ohradíme proti slovníku demokrata římská dvě, dostane se nám zesílené odpovědi, například: ty dezolátská svině.

Je evidentní, že demokrat se neumí domluvit s demokratem. Vypracování oddílu Slovníku spisovné češtiny je tedy více než potřeba.

Základy moderní češtiny položili Dobrovský s Jungmannem v 19. století, tj. v době, kdy demokraté existovali již několik tisíciletí. Jazyk demokrata tedy nemohl být opomenut s odkazem na minoritní nářečí nějaké neznámé skupinky podivínů. Slovanské slovo „prdel“ bylo velmi dobře známé, jakož i „mrdat“ či „jebat“ (rychle se pohybovat) i „čurák“ (kamenný sloup), přičemž šmejdů, futrálů, kanálů, vyder, zjedů a kokotů byly plné pusy. Mohli-li jazykotepci vydělit z používané řeči slova, jež nepatří do slovníku demokrata, mohli tak učinit. Neučinili.

Nyní máme dvě možnosti. Buď „svině“ a „dezoláty“ přijmeme jako běžnou součást slovníku demokrata a nebudeme se nijak zvlášť pohoršovat, pokud tak budeme označení, a s gustem budeme rovněž označovat jiné demokraty. Nebo dotáhneme rozdělanou práci Dobrovského a Jungmanna a zpracujeme oddíl „Slovník demokrata“.

Kurva, co bychom to byli za kokotské demokraty, abychom se nenaučili mluvit.