Mandelinka bramborová získala označení „americký brouk“ a status imperialistického nepřítele v padesátých letech minulého století. Mezitím jsme se se Spojenými státy skamarádili a mandelinka přestala být americkým broukem a imperialistickým nepřítelem. Imperialistickým nepřítelem se stalo Rusko a tak vyhlížíme „ruského brouka“.
Zatím neúspěšně. Z ruského hmyzu se žádnému brouku k nám nechce. To ovšem neznamená, že Rusko nějakou invazi neplánuje. Plánuje. Dokonce je plán už v testovací verzi a vyhodnocuje se účinnost invazivního tvora.
Ruského brouka nenajdeme na bramborovém poli. Nenajdeme ho na žádném poli, neboť ruský brouk se neživí zeleným listovím. Ruský brouk je naučen živit se něčím úplně jiným. Činí tak důsledně, že první škody již začínají být vidět. Zejména těmi, kdo umějí škody vidět.
Nebudeme prozrazovat, kdo nebo co je ruským broukem. My, kteří umíme škody vidět, ruského brouka poznáme. Víme, že na něho nefunguje žádný postřik. Je mezi námi mnoho vítačů ruského brouka, kteří mu poskytují sérum proti postřiku. Vyznačují mu cestu, kudy má postupovat, aby se vyhnul jedovatostem. Vítači mu poskytují právní podporu pro případ, že by byl ruský brouk diskriminován. Sociální podpora je samozřejmostí.
Až půjdeme sklízet, nedivme se okousaným plodům a ohlodaným kostem. Ruská mandelinka je všežravec.