Je zábavné pozorovat, kolik je mezi námi certifikovaných věštců, kteří vědí, jaká bude cena benzínu a nafty zítra, za týden, za měsíc. Proč tito věštci nejsou miliardáři v obchodech s futures, je ovšem záhadou. Na věštby není možné se spolehnout, když se na ně nespoléhají ani věštci. Hledejme jiné cesty, jak se připravit na budoucnost.
Předpokládejme, že se nevzdáme mobility. Chceme a budeme chtít se přemísťovat z místa na místo ve svobodné vůli. Nikdo nám nebude nařizovat, kdy se budeme přemísťovat a jakým způsobem budeme mobilní. Sami si budeme vybírat čas a prostředek.
Tankovat benzín budeme vždy. Sice s brbláním, které nám benzín nezlevní, ale stejně natankujeme, abychom dojeli tam, kam potřebujeme a kdy potřebujeme. Možnost, jak si uchovat mobilitu, máme zasazenou do způsobu jízdy. Z bodu A do bodu B můžeme dojet buď za pět stovek, nebo za jednu stovku. Cesta k uchování naší mobility spočívá v tom, jakou techniku jízdy budeme používat.
První zásada je, zapomenout na to, že máme v autě brzdy. Jakmile jednou auto rozjedeme, nesmíme brzdit. Dodržujme pravidlo, že brzdí jen ten, kdo má dost peněz na benzín.
Druhá zásada je, zapomenout na to, že otlučené auto není auto. Nemusíme s ním stále jezdit do myčky, leštit ho a předvádět se s ním. Dodržujme pravidlo, že drží-li pohromadě, je to stále auto.
Třetí zásada je, zapomenout na to, že bez auta se nedá žít. Kdo se bojí, že bude mít auto poničené, nechť se přemísťuje po vlakových tratích (bez silničních přejezdů).
A nakonec čtvrtá zásada, čnící nad předchozími zásadami. Chceme-li žít zase normálně, podporujme politiky, kteří volají po normalizaci vztahů s Ruskem. Našemu autu je ukradené, na jaký benzín jezdí.