NEPOTOPITELNÉ SPOLEČENSTVÍ

Měla to být ekonomicky nepotopitelná loď. Evropské hospodářské společenství. Na jeho projektu se podílely Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Neprojektovaly kajuty výhradně pro bohaté, ale i pro střední třídu. Svézt se měli všichni, kdo zatoužili po Novém světě.

Pro bohaté podnikatele a aristokraci byla vyhrazena přibližně sedmina míst (1. třída) a pro střední třídu také přibližně sedmina míst (2. třída). Dvojnásobek míst byl určen pro nás obyčejné lidi, zatímco celý zbytek byl určen pro horníky a slévače, kteří jsme měli ve strojovně přikládat do kotle. Důležité bylo zapojit všechny, abychom zapomněli na války a spolupracovali. EHS vyrazilo úspěšně na plavbu vpřed. Přesto Společenství do cíle nedorazilo.

Co se stalo, že se Evropské hospodářské společenství potopilo ?

Jako klíčové se ukázalo, že osazenstvo z horní paluby uvěřilo ve svoji nadřazenost. Rasová nadřazenost se transformovala v ekonomickou nadřazenost. Místo vodních přepážek bohatí věnovali větší pozornost majetkovým přepážkám. Na horní palubu zakázali přístup obyčejným lidem, natož horníkům a slévačům, a ve finále začali vytlačovat i střední třídu. Vzájemná spolupráce se nejprve proměnila v iluzi spolupráce a nakonec propukla v otevřené nepřátelství. Údajně nepotopitelná loď se stala nestabilní. Začala nová válka. Tentokrát nikoli mezi rasami (jiné rasy byly naopak vítané s jásotem), ale mezi 1. třídou a ostatním osazenstvem.

Proč nás 1. třída nenávidí ?

Sama bude tvrdit, že nás miluje a že cokoli koná, koná pro naše dobro. Jenže my v podpalubí nemáme už ani uhlí, ani ocel. Loď se zastavila, a to unijně pro všechny, včetně horní paluby. Proto nás 1. třída nenávidí. A současně vyhlíží ledovec, na který by přeskočila.