Sálim se do Česka už nevrátí. S jednou výjimkou.
Poté, co zavře brány, přesune se ke schránce, kde si vyzvedne nové doklady. Ještě netuší, jak se bude jmenovat, ale už zná svůj volací znak. A také ví, že zamíří na východ. Bez emocí škrtne deset let, jako by nebyly. Z poslední komunikace ale pochopil, že si do nového působiště přiveze určitou kontinuitu. Obdržel totiž revidovaný seznam osob, které zůstanou objekty zájmu. Nepřekvapilo ho, že tyto osoby byly všechny v databázi JewishGen.
Kvůli těmto osobám by se teoreticky mohl do Česka ještě vrátit. Například jako člen záchranné mise.
Na emoce nebyl čas a také je nikdo od Sálima neočekával. Deset let plnil rozkazy, včetně posledního rozkazu bezezbytku ukončit aktivity. Když bezezbytku, tak bez jakékoli forenzní stopy. Ti, co ho znali osobně a v přátelském vztahu, byli odměněni tak, aby zapomněli. Ti, co ho znali v nepřátelském vztahu, nevěděli, kým je. Pro Čechy sejde ze světa, pro Moravany sejde z bezprostředního kontaktu. Bez emocí.
Uzavřením bran se přerušilo spojení. Co se mělo stát, stalo se.