Ahmed objel pár přátel na Moravě a v Čechách. I když to trochu očekával, přesto ho míra rozdílu v přístupu a v očekáváních mezi oběma zeměmi zaskočila. Na Moravě musel mírnit nadšení, zatímco v Čechách musel mírnit frustraci. Nicméně vnitřně dal oběma stranám zapravdu.
Návštěvy pojal jako rozloučení a poděkování. Všichni byli srozuměni, že Českou republiku během března opustí. Moravským přátelům kladl na srdce, aby dobře zužitkovali změnu geopolitické situace a nedopustili ztrátu toho, co už získali. Naděje na pozitivní vývoj byla oprávněná a při minimalizaci chyb se reálně naplní. Ahmed měl skutečnou radost, že se mohl na perspektivních plánech podílet.
V Čechách to bylo jiné. Čím blíže byl k západní hranici, tím zřetelnější bylo rozčarování. Ahmed zachytil i náznak výčitky, že Čechy byly obětovány. Mohl mít pro takový názor pochopení, ale nemohl souhlasit s obviněním, že neudělali dost pro to, aby Čechy udrželi na palubě. Práce pro české spolupracovníky nekončí, jakkoli bude obtížná a časově náročná. Geopolitiku ovšem nelze obelhat.
Těžiště Ahmedovy práce se přesouvá jinam. Čeká ho východní Nový Izrael.