Náš právní řád nezná termín „občanská smrt“ (capitis deminutio). Pracuje pouze se „smrtí“, po které přestáváme fyzicky existovat s tlukoucím srdcem. Ve středověku jsme mohli zemřít a srdce nám dál tlouklo. Prodělali jsme občanskou smrt, resp. byli jsme odsouzeni k občanské smrti, např. odsouzením k nejvyšším trestům na svobodě, složením řeholních slibů apod. Ve vztahu k církvi se jednalo o exkomunikaci – ztrátu občanských práv za odpadlictví k bludné nauce či k pohanství. Pokud by například na Janu Husovi nebyla vykonána „smrt“, dostihla by ho „občanská smrt“.
Dnes by nás občanská smrt neměla potkat. Respektive, to, co nás potká, nebude označeno za občanskou smrt, protože nemá oporu v zákonech. Budeme exkomunikováni, pokud odpadneme od aktuálního náboženství, ale úřady nepoužijí termín „občanská smrt“. Nejspíš ani nedostaneme žádný glejt o našem odpadlictví, jen se nás budou úřady štítit.
Je zřejmá úměra: čím více náboženství, tím více občanských smrtí. A opačně: čím méně občanských smrtí chceme prodělat, tím méně náboženství praktikujme. Začít můžeme hned.
Máme klimatické náboženství, rasové náboženství, genderové a LGBT náboženství, migrační náboženství, válečné náboženství, dekarbonizační náboženství, hodnotové náboženství, račme si vybrat. Máme-li doma příslušný oltář a modlitební knížku, udělejme nad nimi křížek. A křížek udělejme taky nad Nařízením Rady EU č. 2024/2642 z 8.10.2024 o omezujících opatřeních vzhledem k destabilizujícím činnostem Ruska:
„Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným na seznamu v příloze I nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány.“
„Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným na seznamu v příloze I nebo v jejich prospěch.“
(příloha I obsahuje osoby, které byly odsouzeny k občanské smrti)