Máme plnou pusu odsudků těch, kteří nám domněle ubližují. Aktuálně například Ruska. Zapomínáme na historickou zkušenost, že vítěze nikdo soudit nebude. Až vítěz dosáhne svého, budeme mít dvě možnosti: buď si ústa nevypláchneme a až do smrti z nich budeme vylévat zahořklost, nebo využijeme naši skvělou, léty ověřenou schopnost převlékat kabáty a přimkneme se k vítězi.
Zůstat po celý život na straně poražených není úctyhodné. K čemu nám bude sebeúcta poraženého ? Všichni toužíme po úspěchu, který provází vítěze. Zaklínání se hodnotami nám úspěch nepřinese. Zůstaneme trvale frustrovaní a zalknutí voláním po revanši. Žádný soud nám zapravdu nedá, protože žádný soud nebude.
Jsme chytří až vychytralí a připravujeme si obě varianty. Ve správnou chvíli zahodíme hodnoty a zvoláme sláva vítězům. Vymažeme nepohodlnou digitální stopu a případné prohřešky označíme za mladickou nerozvážnost, kterou jsme připraveni si odpracovat. Budoucnost bude vždy a za všech okolností patřit vítězům a my chceme být mezi nimi.
Nemylme se, že nedochází k pečlivé archivaci našich veřejných výlevů. Naše vyjádření, plná urážek a vulgarit, se ukládají pro budoucí konfrontaci. Ta naopak k soudům vést mohou a povedou. Poražení budou souzeni.
Nechceme-li být mezi souzenými poraženými, je čas revidovat svoje odsudky. Například vkládáním relativizujících slov a ponecháváním otevřených konců. Je to příprava na naši budoucí obhajobu.