Na počátku bylo slovo. To slovo muselo být magické, když bylo na počátku. Pak totiž přišlo mnoho dalších slov, z nichž většina byla prázdná a zněla dutě. Čas od času ale zaznívají ozvěny počátečního slova. Tento rok, zdá se, nebude výjimkou. Zaznívat bude slovo – realita.
Představme si, že stojíme v kruhu, rameno na rameni, kolem výročního ohně. Oheň je v centru a každý z nás se na něj díváme z jiného úhlu. Všichni se díváme na stejný oheň a všichni vidíme jeho jinou podobu podle úhlu pohledu. Máme-li oheň popsat či namalovat, každý popis či obrázek bude jiný. Přitom je to stále jeden a tentýž oheň. Oheň v centru je realita.
Přistoupíme-li blíže, každého jednoho z nás bude oheň pálit. Realita je jedna jediná, jen ji popisujeme či zobrazujeme každý podle svého úhlu pohledu. Není důvod se kvůli realitě hádat a přesvědčovat jeden druhého, že vidí špatný oheň, že se mýlí, že může do ohně vstoupit bez popálení. Realita je jen jedna, jen každý z nás ji interpretuje po svém. Realita je magické slovo.
Realita není prázdné slovo, které zní dutě. Popisujeme-li či zobrazujeme-li cokoli okolo sebe, pak vždy s vědomím, že náš popis a obraz se může lišit od popisu a obrazu někoho jiného. Jsme-li si vědomi příčiny této odlišnosti, chápeme zároveň, že v centru je realita, která je pro všechny stejná.
Kdykoli vstoupíme do hádky, obejděme nejprve celý kruh. Realita nás totiž za naši omezenou povýšenost vždycky potrestá popálením. To by mohl být nový počátek.