Musíme si dávat pozor, jak se vyjadřujeme na sociálních sítích. A to nejen my dospělí, ale i děti.
Aktuální kauzy s vyhledáváním kontroverzních výroků jdou daleko do minulosti. Žádné ze současných dětí ve věku šesti sedmi let, kdy jsou schopné uveřejnit příspěvek v dětské knize tváří, netuší, jaké ambice budou mít za dvacet let. Ambiciózní rodiče je prozatím vedou ke kariéře hokejisty, fotbalisty či tenisty, ovšem vzpurné děti se jim mohou vykloubit z plánů a zamířit do politiky. Budou-li mít smůlu, investigativci na ně pak vyšťourají ošklivý příspěvek, ve kterém jako šestiletí hrubě pohaněly demokratické zřízení. Kariéra člena vlády jim pak s třesknutím vybouchne do tváře.
Veďme naše děti k prozíravosti a redigujme jim každé slovo. Pribináček musí být lahodný, nikoli xenofobní. Hra v kuličky musí být férová, nikoli rasistická. Kamarádi musejí být prozápadní, nikoli prorušští. Pojistíme tak našim potomkům otevřenou cestu do vrcholných funkcí, třeba i na Hrad, pokud jim zredigujeme kladné vyjádření o vstupu vojsk.
Pamatujme, že v éře sociálních sítí jsme jako nazí v trní. Cokoli utrousíme, bude navěky zaznamenáno jako hieroglyf na papyru či tes na kameni. Nemůžeme být úpřimní, nemůžeme mít na jazyku to, co na srdci. Nemůžeme zvolat: „Tisíc šejtanů na vás, plantážníci, mor, cholera a neštovice, najmě pak zánět středního ucha a tak všelijak podobně !“ V tu ránu máme na krku obvinění z předsudečné nenávisti a stopku v cestě na pozici ministra zahraničí.