Bylo to skoro na konci liberálního kapitalismu. Po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech se dostala hrstka konzumentů konečně do obchodní zóny, která ležela u hranic města.
Druhý den byla neděle a tak hned ráno všichni odešli do supermarketu. Přišli včas, otevírací doba už začala. Konzumenti proto rychle vyhledali nákupní vozíky, vyjeli mezi regály a vyndali nákupní seznamy. Všichni, až, až na jednoho. Ten vytáhl z kapsy karty a začal je před sebou mezi regály rozkládat jednu vedle druhé. Manažer prodejny, který to spatřil, přivedl konzumenta k veliteli konzumu, bakchusovi.
Proč jste přivedl toho konzumenta, manažere ?
Hrál v obchodě karty, bakchusi.
Velitel se udiveně obrátil na konzumenta: Můžeš mi to nějak vysvětlit ?
Zajisté, pane.
Doufám, protože jinak bych tě musel přísně potrestat.
Nuže, pane, víte, byl jsem celý rok střídmý a u sebe jsem neměl nic než tenhle balíček karet.
Věřím však, že vás uspokojím čistotou svých myšlenek stejně, jako tyto karty uspokojily moji touhu po konzumu.
A s těmito slovy začal konzument své vyprávění.
Podívám-li se na eso, vzpomenu, že náš život řídí jediná touha – nakupovat. Dvojka mi připomene, že za nákup se může a nemusí platit. A trojka pak ostrahu, která nás občas chytí. Čtyřka, to jsou Kaufland, Tesco, Penny a Lidl, řetězce, které hlásají víru konzumu. S pětkou vzpomenu na pět bank, které vyčistily naše účty. Bylo jich vlastně deset, ale jen pět bylo chytrých a ty poskytly slevové kupóny. Šestka znamená, že za šest let obchodní řetězce zničily drobné krámky na náměstích a sedmička rok, kdy ovládly český trh. Vidím-li osmičku, vzpomenu na osm lidí, kterým Bůh zabránil v konzumu, když zapomněli cestu do obchodní zóny. Byli to Alzheimer, Parkinson, Sklerotik, Slevoman, Neurotik, Obsedant, Dement a Naiva. Devítka mi připomene malomocné, kterým konzum nic neříkal. I těch bylo deset, ale devět z nich Bohu ani nepoděkovalo. Desítka, ta má stejně bodů jako přikázání, podle kterých nakupujeme, přikázání, kterými se všichni řídíme, nebo která aspoň se snažíme plnit. Král mi připomene znovu jedinou skutečnou touhu, královna paní pokladní a spodek, pane, spodek, to je našeptávač, že nic nepotřebujeme. Sečtu-li body na všech kartách, dojdu k číslu 365, stejně, jako když sečtu všechny dny v roce, kdy si přejeme otevřený supermarket. Je tu 52 karet jako počet slevových letáků v roce, 13 štychů jako počet druhů rýže v regálu, 12 obrázkových karet jako hodin štěstí, kdy je supermarket otevřen, a čtyři barvy stejně jako jaro v Kauflandu, léto v Tescu, podzim v Penny a zima v Lidlu.
Jak vidíte, pane, můj balíček karet mi posloužil stejně jako nákupní seznam, věrnostní karta i všechny nakoupené zbytečnosti.
A přátelé, tento příběh je pravdivý. Ten konzument se totiž jmenoval K. Koupím Kdeco.