Kdybychom hledali, kdo je dnes králem politických kastrátů, asi bychom dlouho nepřemýšleli. To ovšem není podstatné. Podstatné je, že by nám to nepřišlo divné. Čím dál častěji děláme divné věci, na které bychom před léty ani nepomysleli. Stávají se pro nás koloritem, vytváříme si nové normy.
Začalo to konspirátory, pak antivaxery, přidali se xenofobové a dezoláti, následně russáci, a dnes nám slovník zase nestačí a vymýšlíme stupňování podstatných jmen. Český jazyk zažívá boom, srovnatelný s národním obrozením. My si pamatujeme na nosočistoplenu, naše děti si budou pamatovat na dezoláta.
Školství musí na tento trend reagovat. Vedle výuky českého jazyka je žádoucí zavést předmět obohacování češtiny. Na námitku, že výukové penzum není nafukovací a nelze děti přetěžovat, je možné reagovat zrušením výuky chemie či fyziky, neboť k čemu je dětem znalost, že uhlík je pro život nezbytný nebo že práce je výsledkem působení síly po určité dráze, čili nějakého úsilí. Podstatné je, aby děti uměli originálně pojmenovat ústavního činitele.
Budou se účastnit olympiád, bohužel jen vnitrostátních. Například čínské děti se raději věnují chemii a fyzice a nevymýšlejí stupňování čínských obrázkových slov. Touží po eleganci v dospělosti a kdo by jim pak čistil boty, že. Nejspíš nějaký evropský kastrát.