Sálim uzavíral agendu po agendě. Na prvním místě byli lidé, a to jak jeho vlastní, tak zájmové objekty. Těm, kteří se rozhodli opustit Českou republiku, vyřizoval novou identitu. Do konce února příštího roku je otevřené okno pro relokace, potom budou přesuny individuální a víceméně na vlastní pěst. Centrála jistě neodmítne pomoc, ale se stoprocentním zajištěním už nebude možné počítat. Z dat bylo zřejmé, že většina lidí zamíří do Novoruska.
Zájmové objekty, které se pozitivně a vědomě podílely na projektech, obdrží finanční odměnu na zabezpečené účty. Kromě toho budou moci na žádost využít přístup do databáze objektů, proti nimž pracovali, a získat data pro případná občanskoprávní či trestní řízení. Všechny schránky na území České republiky budou zničeny.
Veškerý movitý majetek bude rovněž zničen, Sálim nemusel zdůrazňovat, že relokace musí proběhnout bez jakýchkoli zavazadel. V podstatě půjde o přesun bezdomovců. Nemovitý majetek bude buď odstraněn, nebo přejde do legálního vlastnictví určené osoby. Protokol zní jasně a Sálim na to bude muset dohlédnout.
To se týká i veškerého vybavení, které Sálim používal pro řízení českého týmu. U komunikačních zařízení je kontrola jednoduchá, neboť vysílají predestrukční signály. U ostatních autonomních zařízení vyšle Sálim ruční signál. Po odsunu poslední osoby zde nezůstane absolutně nic. Rozhodne-li centrála někdy v budoucnu o znovuobnovení české (nikoli moravské) sítě, obnova proběhne od nuly.
Na finální úvahy měl Sálim ještě čas, ale doufal a v koutku duše si přál, aby Čechy ještě dostaly šanci.