Když člověk stojí pod Lipnem, Orlíkem či Slapy a hledí na monumentální betonovou hráz, bezděčně ho napadne, jací zrůdní dělníci zrůdného režimu museli tuto úctyhodnou stavu vybudovat. Úctyhodnou stavbu přece projektují a stavějí úctyhodní lidé. Pak přeneseme zrak na nějakou současnou stavbu a hledáme současné úctyhodné projektanty a úctyhodné stavbaře. Možná najdeme.
Pak obrátíme zrak ke Škodě JS, kde bylo zrůdnými dělníky zrůdného režimu vyrobeno 21 jaderných reaktorů VVER-440 a 3 jaderné reaktory VVER-1000, což náš zrůdný režim řadilo na čtvrté místo ve světě v počtu vyrobených reaktorů. Kdyby zrůdnost pokračovala, po temelínském a dukovanském staveništi by pobíhali zrůdní potomci zrůdných dělníků.
Zrůdný režim jsme po právu odstranili. Bohužel jsme s ním odstranili i kompetenci dělat velké věci. Nějak nás nenapadlo chránit si hrdost. Přetékali jsme svobodou a demokracií, ale naše schopnost dělat velké věci odtékala. Začali jsme stavět supermarkety.
Můžeme se uklidňovat tím, že kdyby dnes Svatojánskými proudy stále ještě pluli voraři, dokázali bychom vybudovat vltavskou kaskádu ještě monumentálnější a ještě úctyhodnější. Tuto kompetenci už neprokážeme. Kompetenci ještě můžeme prokázat v jaderných elektrárnách, poslat k šípku Korejce a pustit se do díla. Když umíme štěpit společnost, musíme umět štěpit i jádro.