Čím více je v kase peněz, tím větší je před kasou fronta.
Teď si představme, co by se stalo, kdybychom kasu zavřeli. V obecné rovině je nám to jasné, fronta by se krátila, a až by i ten poslední žadatel ve frontě zjistil, co se vpředu děje, fronta by se vypařila. V praktické rovině je to ilustrativnější.
Nejdelší fronty vznikají v Praze před bruselskou kasou. Zavřeme-li bruselskou kasu, desetitisíce Pražanů přestanou žmoulat v ruce žádanku o peníze a ruce se jim uvolní pro skutečnou práci. Například pro dostavbu obchvatu nebo pro svoz odpadu. Statisíce Pražanů přestanou být rozmrzelí z postávání ve frontě a získají pocit smysluplnosti života. Nálada mezi Pražany se okamžitě zvedne, neboť ubyde podrážděných lidí, nervózně čekajících, zda dostanou či nedostanou, zatímco se zlepší dopravní obslužnost a čistota ulic.
Chvíli to samozřejmě potrvá, než se zavře bruselská kasa. První v řadě budou menší kasy, kde jsou také menší fronty. Takových jsou tisíce. Jejich společným znakem je, že vyplácejí peníze ve formě záloh, tj. dopředu. Žadatelé nestojí ve frontě s hotovým produktem, za který by dostali zaplaceno, nýbrž stojí tam pouze s příslibem, že něco za vyplacené peníze v buducnu vyprodukují. Dopředu vyplacené peníze tak zmírňují (subside) úsilí a trýzeň budoucího produkování.
Úsilí a trýzeň po krylovsku zdokonalí díla, zatímco dotace (subsidy) vede nevyhnutelně k našemu zániku. Abychom ve frontách před kasami nezanikli, logicky musíme slovo „dotace“ zařadit v českém jazyce do nespisovné skupiny slov jako „hovno“ nebo „sračka“.